Kdo jsou bojovníci?	3
Styly boje a archetypy	5
O rytíři	5
O šermíři	5
O gladiátorovi	5
O bijci	5
O barbarovi	6
O kondotiérovi	6
Postup po úrovních	6
Výběr archetypu a jeho stupně	7
Výběr fint	7
Shrnutí	7
Společné herní mechanismy	7
Shrnutí průběhu boje	8
Koncentrace na boj	8
Sbírání síly	8
Ochrana zbroje	8
Výběr akcí	8

Archetypy bojovníka	9
Rytíř	10
Šermíř	17
Gladiátor	25
Bijec	31
Barbar	37
Kondotiér	45

Finty	51
Popis fint	51
Seznam fint	51
Beze zbraně	51
Nože a dýky	52
Sekery	53
Palice a kyje	53
Šavle a tesáky	55
Meče	55
Hole a kopí	57
Sudlice a trojzubce	58
Řemdihy a bijáky	59
Štít	59
Dvě zbraně	60

Výzbroj	61
Rozšířená tabulka vrhacích zbraní	61
Rozšířená tabulka zbraní pro boj zblízka	63

PDF přílohy
Deník bojovníka
Charakterník

Tabulky
Dotazy, nápady a hlášení chyb

Bojovníci jsou tvrdá cháska. Boj je jejich doménou, jejich královstvím. Ostatní povolání mají sice v boji také své místo, ale žádné z nich se v něm necítí tak přirozeně jako právě bojovník. Duely, rvačky, půtky, bitvy i války jsou pro bojovníka denním chlebem.

To ale není všechno. Bojovník není jen stroj na zabíjení, je to člověk jako každý jiný. Má své cíle, sny a záliby. Nemusí to být jen vítězství, bohatství, sláva, mohou to být i docela obyčejné věci. Mnoho žoldnéřů sní o tom, že si ve stáří z ušetřeného výdělku koupí farmu, kde budou žít obyčejným životem bez nečekaných vzestupů a pádů. Někteří bojovníci naleznou smysl života v boji za své přesvědčení, zem nebo pána. Jiní jsou k boji nuceni. Mohou být třeba neustále stíháni kvůli původu nebo dřívějším prohřeškům. Životní příběh a motivaci svého bojovníka je dobré si řádně promyslet a probrat s PJ.

Původ, povaha a pohnutky tvého bojovníka totiž mohou ovlivnit styl, kterým bojuje. Pro každého bojovníka je boj něčím jiným a v DrD+ jsou bojovníci rozděleni právě podle toho, jak boj vnímají a jak v něm vítězí. Na dalších stránkách nalezneš podrobnější popis.

Bojovníci se v DrD+ dělí podle stylu, kterým bojují. Jednotlivé styly jsou pak pojmenovány podle dobře známých druhů bojovníků. Dohromady je jich šest: rytíř, šermíř, gladiátor, bijec, barbar a kondotiér. Každý z těchto předobrazů neboli archetypů je nerozlučně spojen s určitým uceleným přístupem k boji. Šermířův styl boje tak staví na dokonalé technice, naproti tomu třeba barbar vítězí spíš díky svým instinktům a intuici. Každý archetyp má svůj jedinečný přístup k boji, který s rostoucí zkušeností rozvíjí.

Rytíř je odhodlaný bojovník plný vnitřní síly. Zdrojem této síly je jeho přesvědčení o vlastní věci, ať už je jakákoli. Zpravidla jde o zájmy něčeho většího, které rytíř přijal za své. Příkladem může být služba určité víře nebo zemi. Rytíř ale může sloužit i nějaké velké osobní myšlence nebo přesvědčení. Může třeba žít tím, že zničí všechny příslušníky určitého vyznání nebo rasy. Rytíř tak vždy bojuje ve jménu nějakého ideálu, o jehož oprávněnosti a pravdivosti je absolutně přesvědčen. Z tohoto přesvědčení o vlastní věci a odhodlání pro ni bojovat pak pramení veškerá jeho síla. Boj je pro rytíře posláním, vítězí v něm díky síle, která pramení z jeho sebejistoty.

Do boje rytíř vyráží na svém věrném oři. V sedle i na zemi bojuje mečem, oděn v těžké zbroji. Mezi jeho oblíbené zbraně patří jednoruční zbraně obecně, při nájezdu pak kopí. Zbraně však nejsou to jediné, čím poráží nepřítele. Síla jeho odhodlání budí v protivnících pochyby, z jeho zbroje se stává ocelová stěna, kterou neprorazí nikdo a nic – tak veliká je moc rytířova přesvědčení.

Styl, grácie a dokonalá technika – to jsou rysy, podle nichž poznáte šermíře. Boj je pro něj taktickou hrou, ve které je třeba stále znovu přesně vyhodnocovat situaci a volit z arzenálu fint a schopností tu nejvhodnější. Ba co víc, boj není pro šermíře něčím chladným, jak by se mohlo zdát, je to pro něj umění, něco, co v sobě nese půvab. Nenech se však zmást, boj není pro šermíře smyslem života. To, co ho na něm přitahuje, je možnost zdokonalit své umění na nejvyšší možný stupeň, úplně jej ovládnout. Vítězství dobývá šermíř technikou, jednotou zbraně a těla.

Šermíř bojuje elegantními, vyváženými zbraněmi, jako jsou meče, šavle nebo dýky. Zbroj je pro něj jen nutným doplňkem, který mu pomáhá překonat případné chyby. Šermíř vítězí především díky přesnému odhadu protivníka. Po několika klamných výpadech ví, s kým má tu čest. Pár chvil poté si se soupeřem dělá, co se mu zlíbí. Ten má pak jen dvě možnosti – spasit duši útěkem nebo vyčkat, než svist šermířova ostří ohlásí jeho smrt.

Říká se, že gladiátor bojuje s každým protivníkem trochu jinak. Vždy dokáže přijít s něčím nečekaným. Nemá žádnou vyhraněnou techniku, jeho doménou je improvizace. Boj je pro něj zábavou, nebezpečným sportem, který mu umožňuje dokázat protivníkovi, že on je ten lepší. Nejde tedy nutně o to soupeře zabít, ale o to ho přemoci. Právě pokoření protivníka, a to jakýmkoli způsobem, vystihuje gladiátorův přístup k boji.

Gladiátor ovládá velké množství zbraní – krátké dýky, pádné sekery, ale i meče nebo halapartny. Zbroj a štít mu též nejsou cizí. Nejraději však bojuje beze zbraně, dvěma zbraněmi naráz, popřípadě nějakou speciální exotickou zbraní. Gladiátor vždy dokáže najít způsob, jak na svého protivníka vyzrát. Ten pak zpravidla neví, kdy ani jak se čepel dýky dostala na jeho hrdlo. V takové chvíli mu nezbývá nic jiného, než gladiátora proklínat nebo prosit.

V celém světě existuje pro bijce především boj. Právě v něm nachází smysl svého života, své naplnění. Bijec nepotřebuje žádnou techniku, zná jen prudkost a hrubou sílu. Boj pro něj nemusí mít žádný účel, stačí mu bojovat pro boj samotný. Protivníka bijec porazí ohromným náporem čisté síly, který vzbudí strach a ochromí i ty nejotrlejší.

Bijcovy zbraně jen umocňují jeho sílu a tvrdost. V boji se totiž ohání těžkými, pádnými, často obouručními zbraněmi, které takřka bez odporu procházejí i zbrojí z oceli. K obraně pak používá těžké zbroje, popřípadě velké štíty, pokud má volnou ruku. Boj však pro bijce nekončí u zbraní a zbrojí. Údery, kopy i pákami zraňuje a láme své nepřátele. Bijce v jeho zuřivosti nezastaví nikdo a nic. Bolest, zranění i smrt ustoupí před jeho bojovým šílenstvím jen proto, aby je z jeho rukou mohl pocítit nepřítel.

Pro barbary je boj přirozenou a také nevyhnutelnou součástí života. Tento náhled dostává zpravidla člověk, který má blízko k přírodě a jejím rytmům zrození a smrti. Možná právě proto pochází většina barbarů z nehostinných oblastí, kde ještě příroda nezávisí na člověku, ale člověk na ní. Barbarský styl boje není technický, je spíše instinktivní a intuitivní. Barbaři zpravidla boj nevyhledávají, berou ho spíš jako nevyhnutelnou okolnost, která přichází a odchází bez ohledu na jejich vůli. Díky tomu také s bojem stále počítají, a tak je nepřekvapí nenadálý útok ze zálohy. Smrt, stejně jako boj, je pro ně jen další součástí života, před kterou se nedá uniknout. Díky tomuto postoji se dokážou boji odevzdat, nechat se unášet jeho přirozeným rytmem až k vítězství nebo smrti. Celý svůj um tak dávají na oltář esenci boje, která je pro ně životem. Právě tato důvěra ve vlastní intuici a instinkt přináší barbarům vítězství.

Barbaři nejraději bojují obouručními zbraněmi všeho druhu. Lehké zbroje pro ně představují ideální ochranu, neboť některé rány zachytí a zároveň nijak neomezují pohyb. Barbarova síla pramení z jeho instinktů. Nejdříve se sladí s rytmem boje, osloví jeho ducha. Celý boj se pak pro barbara stane vyřešenou hádankou. Každá jeho akce vždy přijde v pravou chvíli, aby zachránila život či přinesla smrt.

Když někdo řekne, že pro kondotiéra je boj denním chlebem, myslí to doslova. Boj je totiž kondotiérovým živobytím, jeho povoláním. Jistě, každý archetyp se může bojem živit, ale všechny z nich krom kondotiéra v něm vidí ještě něco jiného. Kondotiér přistupuje k boji chladně logicky. Jde o to zvítězit, neboť jinak přijde jen smrt a žádný výdělek. Bojiště je pro něj šachovnicí a bojovníci figurkami – stačí s nimi správně hýbat a vítězství přijde samo. Kondotiér nejvíce ze všech archetypů klade důraz na sílu skupiny oproti síle jednotlivce. To z něj činí nejenom vojáka, ale především velitele, který se snaží pro svoji stranu dobýt vítězství.

Kondotiér zpravidla bojuje jednoruční zbraní a štítem, popřípadě tyčovými zbraněmi, jako jsou halapartny, kopí nebo obouruční řemdihy. Zbrojí se určitě neštítí, neboť ví, jak snadno lze v boji přijít o život. Jeho dokonalý přehled o situaci a schopnost bezprostředně využívat všech dostupných informací o nepříteli dávají jeho straně v boji převahu. Někdy se dokonce zdá, že už sama přítomnost kondotiéra každému tiše našeptává, kde je na bojišti jeho pravé místo.

S rostoucí zkušeností v sobě bojovník odhaluje všeliké schopnosti. Čím více bude tvůj bojovník rozvíjet určitý archetyp, tím více se bude blížit k jeho podstatě. Schopnosti, které na této cestě získá, rozvinou přístup k boji daného archetypu až k úplné dokonalosti. Šermíř tak například časem dokáže přesně odhadnout úmysly svého protivníka, kondotiér úspěšně velet. Všichni bojovníci si také osvojují řadu schopností, které s rozvíjením archetypů přímo nesouvisí. Jde o konkrétní bojové akce – finty.

Z předchozí kapitoly víš, jak který archetyp k boji přistupuje. Tvorba tvého bojovníka začíná právě volbou jednoho z archetypů. Každý z nich má deset stupňů. Pro každý archetyp je připraveno šest schopností o třech stupních, ve kterých se bude bojovník rozvíjet. Při přestupu na vyšší stupeň archetypu získá bojovník automaticky jednu nebo dvě schopnosti, aniž by musel splňovat nějaké předpoklady či požadavky. Které nové schopnosti to budou, je dáno stupněm archetypu, jenž si při přestupu zvyšoval.

Na první úrovni získává bojovník navíc 3 dovednostní body, které ale může investovat pouze do fyzických dovedností Boj s..., Používání štítu a Nošení zbroje. Poté se naučí jeden vybraný archetyp na 1. stupeň. Při každém přestupu na vyšší úroveň buď získá nový archetyp na 1. stupni, nebo si zlepší jeden z archetypů, který již ovládá, právě o jeden stupeň (maximálně na 10). Zároveň si může bojovník o 1 stu­peň zlepšit (nebo se naučit novou) zbraňovou dovednost z kategorie zbraní oblíbených pro archetyp, ve kterém se bojovník při přestupu rozvíjel. A kdykoli dosáhne bojovník v nějakém archetypu 3. stupně, získává trvalý bonus +1 k Boji. Po dosažení 9. stupně archetypu se tento bonus zvyšuje na +2.

Záleží tedy jen na tobě, zda budeš svého bojovníka rozvíjet jen ve dvou směrech, které dovedeš k dokonalosti, nebo ho necháš přičichnout třeba ke čtyřem archetypům.

Dále je třeba říci, že některé archetypy jsou si blíže než jiné. Podívej se na obrázek příbuznosti archetypů. Čím blíže jsou jednotlivé archetypy na kruhu, tím více mají společného. Je tak vidět, že například rytíř a kondotiér jsou si vcelku blízko. Oba se nespoléhají jen na sebe, počítají alespoň s několika spolubojovníky. Naproti tomu je očividně obtížné skloubit kondotiérův styl boje, který staví na síle skupiny, s bezohledným stylem bijce.

Každý archetyp můžeš rozvíjet nejvýše tři úrovně po sobě. Nikdo totiž nemůže dosáhnout mistrovství, aniž by získal dostatečný přehled o ostatních stylech boje.

Pokud se ty i tvůj PJ bavíte barvitým hraním postavy, je následující text určen pro vás. Nabízíme vám alternativní pravidla pro postup archetypů, podle nichž nelze rozvíjet archetypy úplně libovolně, ale jen ty, jejichž přístup k boji souhlasí s přístupem tvé postavy. Dohodni se se svým PJ, jaké archetypy by se hodily ke tvé postavě. Ve hře pak budeš moci postupovat jen v těchto vybraných archetypech. Změní-li tvůj bojovník během svých dobrodružství přístup k boji, můžeš po dohodě s PJ začít rozvíjet archetypy jiné. Přístup k boji se však mění asi tak zřídka jako povaha postavy.

Rozhodneš-li se rozvíjet více než jeden archetyp, budeš muset vymyslet, jak se jejich přístupy k boji uvnitř tvé postavy mísí. To je samo o sobě výzvou ke kvalitnímu hraní postavy. Otevírá se tím totiž množství možností pro vznik zajímavých a originálních životních příběhů vašich postav.

Snadno lze též ukázat vývoj tvé postavy v čase. Například rytíř, který ztratil své ideály, musí přehodnotit svůj náhled na boj, a tím i na svět. Záleží jen na fantazii hráče, zda z bývalého rytíře udělá mistra šermíře nebo třeba gladiátora. Dokonce je možné získat jiný ideál a vrátit se zpět k archetypu rytíře. Vše záleží jen na tom, jak se bude postava během života vyvíjet.

Rozvoj různých archetypů se také promítá zpět do povahy postavy. Budeš-li rozvíjet jeden archetyp dostatečně dlouho, může se stát, že jeho přístup k boji ovlivní i to, jak se tvá postava dívá na svět. Barbar tak může získat díky svému přístupu k boji větší nadhled, gladiátor může zas třeba začít toužit po slávě. Je tak vidět, že nejen povaha ovlivňuje volbu archetypu, ale mohou nastat i situace, kdy se rozvíjení určitého archetypu odrazí zpět na povaze postavy.

Bojovník na každé úrovni nerozvíjí jen schopnosti archetypu, učí se také různé finty se zbraněmi. Ty jsou rozděleny do kategorií podle toho, s jakými zbraněmi je lze provádět. Aby si bojovník mohl vybírat finty z určité zbraňové kategorie, musí příslušnou zbraňovou dovednost (viz dovednosti Boj s ... v Příručce pro hráče) ovládat aspoň na prvním stupni.

V části Archetypy bojovníka najdeš u každého archetypu seznam jeho oblíbených kategorií. S každou úrovní zkušenosti získáš dvě finty a obě z nich si musíš vybrat z oblíbených kategorií archetypu, ve kterém jsi právě postoupil. Z toho plyne, že například šermíři brzy získají slušný počet fint s meči a jinými elegantními zbraněmi, ale k fintám se sudlicí nebo řemdihem se nedostanou.

Na první úrovni umí bojovník jeden vybraný archetyp na 1. stupni a dvě finty z kategorie zbraní, oblíbené tímto archetypem. Při každém dalším přestupu na vyšší úroveň buď získá nový archetyp na 1. stupni, nebo si zlepší jeden z již ovládaných archetypů o jeden stupeň (maximálně na 10), a současně se naučí dvě nové finty – opět platí, že se musejí týkat oblíbené kategorie zbraní archetypu, který byl při tomto přestupu rozvíjen nebo nově získán.

Aby se bojovník mohl učit finty, musí ovládat odpovídající obecnou dovednost Boj s ... aspoň na prvním stupni. Jeden archetyp lze rozvíjet nejvýše tři úrovně po sobě. Každý stupeň každého archetypu má přesně definovánu jednu nebo dvě nové schopnosti, které bojovník při dosažení tohoto stupně automaticky získá.

I když každý archetyp má jiné schopnosti, přesto jsou některé herní mechanismy pro všechny bojovníky společné. Nejprve si shrňme pravidla pro průběh boje.

Jedno kolo začíná tím, že každý hráč oznámí, jakou akci bude postava v tomto kole provádět a kdo bude jejím cílem. Může se jednat o standardní akce uvedené v Příručce pro hráče v kapitole Boj nebo o speciální akce některých povolání, třeba konkrétní bojovnickou fintu. Akci je nutné volit uvážlivě, pokud totiž v okamžiku, kdy se postava dostane na řadu, aby ji provedla, nejsou splněny potřebné podmínky (například cíl akce se přesunul mimo dosah, bojovník nemá na provedení finty dostatečnou převahu), akci nelze provést (a pochopitelně místo ní nemůže postava provést ani jinou akci).

Po oznámení všech plánovaných akcí se provede hod na boj. Ten, komu padne nejvíce, je na řadě jako první. Padne-li někomu na boj více než jeho protivníkovi, říkáme, že má nad svým soupeřem převahu rovnou rozdílu hodů. Čím vyšší rozdíl, tím větší převaha. Převaha je důležitá pro některé speciální akce, nemá-li postava dostatečnou převahu, nemůže příslušnou akci provést a přijde o ni.

Svoje akce provádějí účastníci v pořadí podle hodu na boj – od nejvyššího k nejnižšímu. Probereme si standardní akci útok zblízka. Nejprve si obránce zvolí, zda se bude krýt zbraní, štítem, či zda bude ráně pouze uhýbat. Kryt zbraní nebo štítem nelze provádět vždy, jejich počet za kolo je omezen. Poté si útočník hodí na útok a obránce na obranu. Jestliže útočník hodil více, znamená to, že obránce se odkryl. Podle výše rozdílu obou hodů, neboli odkrytí, může útočník volit, jakou část těla zasáhl. Poté útočník provede hod na zranění, přičemž od výsledného počtu bodů zranění si obránce odečte Ochranu zbroje. Zaznamená si zranění do své mřížky zranění, v případě potřeby vyřeší jeho následky. Na řadě je další účastník souboje.

Boj je činnost vyžadující plné soustředění. Pro bojovníka se ovšem boj stává jeho denním chlebem, pohyby se automatizují a bojovník se nemusí na boj tolik koncentrovat.

Od 5. úrovně se boj pro bojovníka stává činností s volným soustředěním. Může tedy současně s ním vykonávat jednu jinou činnost s volným soustředěním, například zběžné hledání (viz PPH, kapitola Postupy při hře) nebo sbírání síly (viz následující sekce). K oběma činnostem však má postih −3, u boje se tento postih promítá do BČ, ÚČ a OČ.

Od 10. úrovně bojovník může současně s bojem vykonávat jednu jinou činnost s volným soustředěním, přičemž postih má jen na tuto činnost, nikoli na boj.

Od 15. úrovně bojovník může současně s bojem vykonávat jednu jinou činnost s volným soustředěním, přičemž nemá postih ani na tuto činnost ani na boj.

Bojovník v každém případě může současně s bojem provádět nejvýše jednu jinou činnost s volným soustředěním, ať už s postihem nebo bez něj.

Všechny bojovníkovy schopnosti, jež nevyžadují sbírání síly a lze je použít okamžitě, se považují za automatické činnosti.

Použití některých náročnějších schopností archetypu, které nalezneš v další části, vyžadují od tvého bojovníka, aby v sobě nashromáždil sílu. U schopností, jichž se nutnost sbírat sílu týká, je to vždy uvedeno.

Sbírání síly je činnost s volným soustředěním. Případný postih −3 za současné vykonávání s jinou činností s volným soustředěním (bojem) znamená, že bojovník musí sbírat sílu o kolo déle, než je u příslušné schopnosti uvedeno. Sbírání síly se od standardní činnosti s volným soustředěním liší tím, že není možné je přerušit. Pokud se tak stane, je třeba začít sbírat sílu opět od začátku.

Každý archetyp také sbírá sílu jiným způsobem. Například bijci v sobě kumulují své bojové nadšení, šermíři se zase soustředí na souhru pohybů těla a zbraně. V případě, že bude tvůj bojovník rozvíjet více než jeden archetyp, je třeba vždy oznámit PJ, sílu kterého archetypu právě tvůj bojovník sbírá. Shromažďuješ-li několik kol sílu jednoho archetypu a pak se rozhodneš sbírat sílu jiného, počítej to jako přerušení volného soustředění. V takovém případě je tedy třeba začít sbírat sílu od začátku. Nashromážděnou sílu jednoho archetypu je však možné využít na jeho různé schopnosti, neboť není třeba říkat, na co přesně tvůj bojovník sílu sbírá.

Mezi bojovnické schopnosti často patří zvyšování Ochrany zbroje o nějakou hodnotu. Není-li řečeno jinak, zvyšuje se o tuto hodnotu Ochrana zbroje i Ochrana přilby, byť by nositel třeba žádnou přilbu (nebo i zbroj) neměl.

Jindy je bojovník schopen přenést část Ochrany své zbroje na někoho jiného. Zpravidla je omezen tím, že nesmí svou Ochranu snížit pod 0 a velikost přenášené Ochrany nesmí převýšit stupeň příslušného archetypu. Protože Ochrana přilby bývá nižší než Ochrana zbroje, může se stát, že zatímco u zbroje využije bojovník přenos v plné míře, u přilby bude přenos nižší. Konkrétní příklady najdeš třeba u archetypu rytíř, schopnost Ochranná moc ideálu I až III.

Některé herní mechanismy bojovníka spočívají v tom, že svou bojovou akci nahlašuje (či vybírá konkrétní akci z několika předem nahlášených), až když při vyhodnocování boje přijde na řadu. Stane-li se, že je bojovník do boje zatažen dříve, než podle svého hodu na boj předpokládal (například musí čelit útoku), musí specifikovat svou akci již v tomto okamžiku.

Jak už víš, každý z archetypů má deset stupňů, patří k němu různé skupiny zbraní a určité obecné schopnosti. Na následujících stránkách najdeš popisy všech šesti archetypů včetně schopností na jejich jednotlivých stupních. Na začátku každého archetypu je úvodní text. Na jeho konci nalezneš seznam oblíbených zbraňových kategorií, které k tomuto archetypu náleží. Z těchto kategorií si budeš vybírat finty, jejichž výčet je uveden v samostatné části knihy, a také volit zbraňovou kategorii, v níž se zlepšíš (nebo se ji na­učíš). Máš-li zájem hrát druhou možnost postupu archetypů, kterou jsme ti představili v předchozí části, vyplatí se ti věnovat úvodním textům u jednotlivých archetypů pozornost ještě o něco víc. Najdeš v nich inspiraci a informace, které ti pomohou oživit daný archetyp ve světě tvého PJ.

Každá ze šesti kapitol, náležící jednomu archetypu, je rozdělena do jedenácti sekcí. V prvních deseti jsou dovednosti podle jednotlivých stupňů archetypu – u každého stupně jedna nebo dvě. Dosáhne-li tvůj bojovník příslušného stupně archetypu, naučí se automaticky všechny dovednosti u tohoto stupně uvedené.

I samotné schopnosti se vyskytují ve třech stupních, označených I až III. Naučí-li se bojovník vyšší stupeň dovednosti, neznamená to, že ztrácí schopnosti předchozích. Na druhou stranu, bonusy z jednotlivých stupňů se nesčítají. Má-li například u stupně I uveden bonus k ÚČ +1 a u stupně II bonus k ÚČ +2, nemá na druhém stupni celkový bonus +3, ale pouze +2.

U mnohých dovedností je uveden mechanismus hodu, jehož výsledek závisí na „stupni archetypu“. Myslí se tím vždy stupeň toho archetypu, jehož se týká celá kapitola, nikoli jiného, který by třeba bojovník měl na vyšším stupni.

Poslední, jedenáctá sekce každé kapitoly obsahuje přehlednou tabulku, která shrnuje, na jakém stupni archetypu se tu kterou dovednost bojovník naučí.

Základními atributy rytíře jsou jeho čest a odvaha. Tohoto důstojného, vznešeného a odhodlaného bojovníka vždy pohání nějaké vnitřní přesvědčení, ideál, kterého se snaží dosáhnout, i kdyby měl při tom vypustit duši. Ať už je oděn do blyštivého brnění nebo prostých cárů látky, sálá z rytíře na první pohled vnitřní síla. Není mistrným stratégem a velitelem jako kondotiér, jeho přístup je individualističtější a přímočařejší. Přesto na první pohled působí, jako by byl zrozen k roli vůdce. Pouhou silou svého odhodlání dokáže strhnout lidi na svoji stranu, nebo je zadupat do země ve jménu vyšší věci. V mnoha ohledech připomíná bájné hrdiny z dávných pověstí: ušlechtilý, nebojácný dobrodruh, bezvýhradně obdivovaný těmi, za které bojuje. Přízvisko „hrdina“ nebo „rek“ mu skutečně sluší, byť by měřil pouhých pět stop a brázdil krajinu na dýchavičné mule. Víc než kterýkoli jiný bojovník má rytíř šanci proslavit se skutečnými hrdinskými činy ze staré školy, takovými, ke kterým se žádný z jeho praktičtějších kolegů neodhodlá: záchrana sličné panny, souboj s obávanou nestvůrou, osamělá křížová výprava za nepřátelskou linii, to vše bez nároku na honorář. Nenech se však zmást slovem „čest“. Pokud se rytíř rozhodne sloužit temnému či pochybnému ideálu, je v jeho vzývání neméně důsledný, a svoji osobní čest pak bude budovat na zlých nebo opovrženíhodných skutcích. Ať už však vzbuzuje obdiv nebo strach, jeho pověst ho zpravidla předchází. Ze všech bojovníků se právě rytíř nejčastěji stává živoucí legendou.

Boj má pro rytíře vždy nějaký vyšší význam, nikdy se nejedná jen o prostou řezničinu. Nestačí být ve špatný čas na špatném místě, z rytířova pohledu si musíte smrt zasloužit, aby se s vámi vůbec obtěžoval. Jakmile však jednou do boje vstoupí, stává se jeho středobodem, majákem síly a odhodlání v moři zmatků. Obrněn nekonečnou vírou v sebe a svůj cíl postupuje rytíř proti hradbám nepřátel, aby je vzápětí viděl zděšeně prchat. Stejně jako děsí a demoralizuje soupeře, povzbuzuje síla rytířovy osobnosti jeho spolubojovníky. Dokáže se doslova obrnit vírou, která ho bude chránit proti útokům nepřátel, a jeho mocné charisma se rozprostře do okolí, aby dodalo síly těm, za které bojuje.

Do boje jede rytíř často na svém věrném oři. Ať už je to kůň, velbloud nebo třeba jednorožec, vždy je svému pánovi nejbližším přítelem a mocným spojencem. Rytíř jako by srůstal se svým ořem v jedno – dokáže s ním manévrovat jako nikdo jiný a beze zbytku využít jeho schopností. Oři rytířů dělají svému rodu čest, neboť rostou a sílí spolu se svým pánem, takže se z nich dřív nebo později stanou vzácné, reprezentativní kusy. Oř perfektně rozumí potřebám a přáním svého pána a v boji se spíš než ochočenému zvířeti podobá spolubojovníkovi, který bude rytíře bránit, jako by člověk bránil přítele.

Rytíř nejraději používá jednoruční zbraně, jako jsou meče, palcáty či řemdihy. V druhé ruce zpravidla třímá mohutný štít, se kterým umí také velmi dobře zacházet. Častěji než jiné typy bojovníků se odívá do těžkých zbrojí, které jen umocňují jeho majestátní vzhled. Pokud je rytíř na svém oři, je jeho oblíbenou fintou nájezd kopím, ze sedla se však dokáže zručně ohánět i svojí běžnou, jednoruční zbraní.

Oblíbené zbraně svého rytíře nalezneš v těchto kategoriích: Meče, Palice a kyje, Sekery, Řemdihy a bijáky, Štít, Hole a kopí.

Odvaha patří k základním ctnostem rytíře. Když někteří bojovníci čelí nemrtvým, běhá jim mráz po zádech, podlamují se jim kolena a někdy si pustí do kalhot. To ovšem neplatí pro rytíře, ani na okamžik nezaváhá a už bije oživlé mrtvoly hlava nehlava.

Podrobnější informace o schopnosti Chrabrost I–III má ve své příručce uvedeny PJ.

Rytíř vedený přesvědčením zapomněl, co to znamená strach. Rytířovo odhodlání je natolik inspirativní, že dodává odvahu i přátelům bojujícím po jeho boku.

Rytíř dokáže čelit strachu chladnokrevněji než kdykoliv předtím a část své odvahy přenést na své spojence.

Jedním z oborů, ve kterém rytíři vynikají, je jízda na koni. Proto se učí jezdectví už v raných počátcích své rytířské kariéry. Zejména pro začínající jezdce je umění padat z koně důležité.

Pokročilé jezdectví I může rytíř využívat pouze při jízdě na zvířatech z té kategorie, u níž ovládá obecnou dovednost Jezdectví aspoň na I. stupni.

Rytíř získá bonus +1 ke všem hodům na ovládání zvířete.

Při pádu z jezdeckého zvířete si rytíř počítá, jako by jeho Ochrana zbroje byla o 2 vyšší.

Téměř pro každého jezdce jsou dlouhé jízdní výpravy vyčerpávající a unavující. Pro rytíře se jízda na koni stala druhou přirozeností a dokáže využít dlouhé cesty i k odpočinku.

Pokročilé jezdectví II může rytíř využívat pouze při jízdě na zvířatech z té kategorie, u níž ovládá obecnou dovednost Jezdectví aspoň na II. stupni.

Rytíř získá bonus +2 ke všem hodům na ovládání zvířete a může při jízdě krokem odpočívat.

Pád ze zvířete je pro rytíře měně nebezpečný a Ochrana proti pádu se zvyšuje o 5.

Rytíři jsou pověstní tím, že do boje vyrážejí obrněni od hlavy až patě. Ale samotná zbroj by jim nebyla nic platná, kdyby se v ní neuměli dobře pohybovat a dokonale využívat její ochrany.

Při nošení zbroje počítej, jako by zbroj měla Potřebnou sílu o 2 nižší.

Rytířovou zbrojí se rozumí jakákoli zbroj, kterou má rytíř právě oblečenu na sobě.

Vede-li rytíř oddíl do boje, část z jeho neohroženosti a statečnosti přejde i na jeho muže. Bohužel proti některým stvůrám je i lví odvaha bezvýznamná. Naštěstí víra a přesvědčení udržuje rytířovu mysl vždy jasnou, aby dokázal medúze setnout hlavu dříve, než se jeho armáda promění v kámen.

Rytíře nevyleká ani jeho vlastní smrt, zapomněl, co to znamená strach. Tato schopnost má význam také při obraně proti magickým útokům.

Na rytířova oře jsou kladeny větší nároky než na jiná jezdecká zvířata. Rytíř má v oře naprostou důvěru a musí si být jist, že se zvíře uprostřed bitvy nesplaší, neshodí ho ze sedla a nenechá ho napospas bojujícímu davu. Oře nesmí zastavit ani spadlý strom přes cestu nebo dravá řeka. Proto si rytíř vybírá jen nejlepší z nejlepších – nejschopnější a nejsilnější zvíře v širokém okolí.

Rytířovým ořem nemusí být jen kůň, ale i jiné jezdecké zvíře, které je pro kulturu rytířova původu běžné. Rytíř může samozřejmě mít ve stáji více jezdeckých zvířat, vlastnosti oře však má jen jedno z nich (to platí i pro vyšší stupně této schopnosti).

Rytíř získá zvíře na 2. úrovni se Vzpurností o 3 nižší, než je pro daný druh zvířete obvyklé. Požádej PJ, aby ti upřesnil hodnoty vlastností tvého oře.

Na prvním stupni této schopnosti rozezná oř všechny základní povely, které může bojově vycvičené zvíře znát.

Potřebuje-li král doručit životně důležitou zprávu, povolá rytíře. Rytíř je nejspolehlivějším a nejrychlejším kurýrem a král si může být jist, že jeho zpráva bude bezpečně doručena, ať už se jedná o válečný rozkaz nebo dopis milence.

Pokročilé jezdectví III může rytíř využívat pouze při jízdě na zvířatech z té kategorie, u níž ovládá obecnou dovednost Jezdectví na III. stupni.

Rytíř získá bonus +4 ke všem hodům na ovládání zvířete. Může odpočívat i při jízdě klusem.

Kromě toho dokáže své zvíře vyhecovat ke zrychlenému trysku (bude mít bonus k Pohybové rychlosti trysku +3).

Pro rytíře je zbroj stejně přirozená jako jeho kůže a navíc se umí hbitě pohybovat i ve zbroji, která by jiné postavy nemilosrdně stáhla k zemi. S rytířem oděným do zbroje mají problémy i kouzelníci s jejich ohnivými koulemi a blesky.

Ochrana rytířovy zbroje se zvedá o 2.

Rytíř se lépe brání ohnivým kouzlům seslaným na něj nebo na jeho zbroj. Přesné mechanismy má ve své příručce PJ.

Časem se mezi každým jezdcem a jeho zvířetem vyvine zvláštní vztah. Jenže rytíř není obyčejný jezdec a jeho oř není běžné zvíře. Rytíř a jeho oř spolu splynou natolik, že jsou schopni dokonce vzájemně sdílet své pocity.

Aby rytíř mohl využívat všech výhod tohoto stupně schopnosti, musí se svým ořem strávit alespoň půl roku společného života. Tato doba se počítá až od okamžiku získání schopnosti Rytířův oř II. Není nezbytně nutné, aby ji spolu strávili vcelku, mohou ji rozdělit na několik dílčích úseků.

Rytířův oř se stává zdatnějším a silnějším – postupuje na 4. úroveň. Požádej PJ o nové hodnoty vlastností svého oře.

Kvalitní výcvik zajistí, že se oř nesplaší ani v nejtěžší bitvě nebo nenadálém útoku. Vzpurnost rytířova oře klesla o další 3, nyní je tedy celkem o 6 nižší, než běžně bývá u zvířat jeho druhu.

Rytíř může oři předávat příkazy bez jediného slova, stačí tělesný kontakt. Přes dotyk mohou rytíř a jeho oř vzájemně sdílet své emoce a pocity, například strach, bolest a mnohé jiné.

Někdy se stane, že oř nějakou výpravu nebo bitvu nepřežije. Rytíř získá oře nového, jak je to uvedeno u prvního stupně schopnosti. Po půl roce, který s ním stráví, může opět využívat výhod druhého stupně.

Odhodlaný boj za přesvědčení přináší rytíři nejen sílu a moc, ale také ho chrání. V mnoha situacích by samotná zbroj na zneškodnění rány nestačila. V takových chvílích se může rytíř spolehnout na ochranou moc svého ideálu – úder, který by mu jinak nemilosrdně srazil vaz, se neškodně sveze po zbroji.

Tuto schopnost lze použít okamžitě kdykoliv během kola. Rytíř nemusí její použití hlásit předem.

Díky této schopnosti si rytíř může do konce kola zvýšit Ochranu zbroje, ale v příštím kole se mu o stejnou hodnotu sníží. V kole, ve kterém je Ochrana zbroje z tohoto důvodu snížena, nelze schopnost použít. Rytíř takto smí zvýšit Ochranu zbroje (nezáleží na tom, z jakého zdroje pochází) nejvýše o svůj stupeň archetypu rytíř a tak, aby hodnota jeho Ochrany zbroje po snížení neklesla pod 0.

Rytíře nechrání jen vrstva kovu, kterou má na těle, ale i jeho přesvědčení a víra. Díky tomu je schopen odolat i některým magickým útokům, které by mu jinak seškvařily kůži nebo polámaly všechny kosti v těle. Rytíř se ve zbroji cítí jako ve své vlastní kůži, zná její přednosti a slabiny, proto se mu Ochrana zbroje zvedá o další 2, tedy celkem o 4. Magická ochrana rytířovy zbroje je mocnější, rytíř se lépe brání i proti silnějším ohnivým a mrazivým kouzlům a také proti různým kouzlům seslaným na jeho zbroj.

Vypráví se, že když se postavíte rytíři, nestačí jen bránit se jeho čepeli, ale musíte odolat i moci jeho přesvědčení. Podlehnete-li, budete muset bojovat nejen s nepřítelem, ale i s pochybnostmi ve vlastním srdci. Tato schopnost působí na všechny nepřátele v dosahu +26 (20 m), kteří na rytíře vidí, a zároveň nad nimi rytíř získal převahu. Ti, kdo splnili výše uvedené podmínky, si hodí:

Pokud na nepřítele zapůsobila rytířova schopnost, bude si do konce boje počítat postih −1 k BČ a zároveň začne pochybovat o smyslu boje za vlastní ideál. Pochybnost a nejistota vyvolaná rytířem oslabí bojeschopnost nepřátel.

Efekty schopnosti přestanou působit na konci boje nebo poté, co rytíř upadne do bezvědomí či zemře.

V boji za přesvědčení se často stane, že proti sobě budou stát dva rytíři. Každý rytíř se pevně drží své víry a tato schopnost jiného rytíře na něj nepůsobí. Bojují-li proti sobě znepřátelené strany a za každou z nich rytíř, bojující jednotlivých stran si připočítávají k výše uvedenému hodu na Vůli nejvyšší ze stupňů rytířů, kteří bojují po jejich boku.

Bojuje-li více rytířů proti stejnému soupeři, nejdříve začne na soupeře působit schopnost rytíře s větší převahou. V případě, že soupeř uspěje v hodu proti Respektu prvního rytíře, stále nemá vyhráno neboť si musí hodit proti působení Respektu dalšího rytíře. Na jednu postavu může působit pouze jeden Respekt najednou – pokud se dostala pod vliv něčího Respektu, další Respekty ji již neovlivní, dokud vliv prvního nevyprchá, což ve své podstatě znamená, že rytíř nemůže spolubojovníky, kteří podlehli Respektu jiného rytíře, získávat zpět a rušit jejich postihy.

Pouto mezi rytířem a ořem je velmi výjimečné a silné. Těla dvou různých tvorů mohou sdílet jednu společnou bolest. Po dalším půlroce vzájemného soužití se vztah mezi rytířem a jeho ořem opět prohloubí a upevní. Podobně jako v předchozím stupni, výhod schopnosti lze využívat až poté, co skutečně stráví celkem rok společného času, který může být rozdělen do několika kratších úseků. Tato doba se počítá až od okamžiku získání schopnosti Rytířův oř III.

Pod rytířovým dohledem se z oře stává jedno z nejschopnějších zvířat svého druhu. Oř postupuje na 6. úroveň (PJ ti sdělí potřebné údaje) a jeho vzpurnost klesá o další 3, tedy je celkem o 9 nižší, než bývá obvykle u zvířat tohoto typu.

Rytíř umí se svým ořem komunikovat na dálku do vzdálenosti +32 (40 m), a ani na sebe vzájemně nemusejí vidět. Takto může rytíř přivolat oře, který neslyší jediné jeho slovo.

Dotýká-li se rytíř svého oře, smí na něj převést zranění ze sebe. Převedené zranění může oři vyplnit nejvýše třetí řádek mřížky zranění, může ho tedy zabít. Pokud rytíř převodem zranění svého oře zahubí, už nikdy nemůže získat jiného (tedy jezdecké zvíře získat může, ale již na něj nelze uplatnit žádný stupeň schopností Rytířův oř). Rytíř též může převést určité zranění z oře na sebe. Převod zranění proběhne za dobu +0 (1 kolo).

Oř sice už je velice silný a jen tak něco ho neskolí, přesto stále může přijít o život. V případě, že rytířův oř zemře, získá rytíř oře nového, se schopnostmi popsanými v prvním stupni Rytířova oře. Po společně stráveném půlroce získá oř i rytíř schopnosti podle Rytířova oře II, po dalším půlroce může rytíř využít všech výhod popsaných u všech stupňů schopnosti Rytířův oř.

Mnoho rytířských řádů nařizuje svým členům, aby chránili slabé a bezbranné. A rytíři skutečně dodává jeho předsvědčení moc vzít jednu osobu pod ochrannou auru své svaté zbroje.

Rytíř může snížit svou Ochranu zbroje a přenechat ji jiné postavě. Hodnota, kterou si bojovník odečte, nemůže být vyšší, než je jeho stupeň archetypu rytíř, a nesmí snížit celkovou Ochranu zbroje pod 0. Rytířem zvolená postava si danou hodnotu přičte ke své Ochraně zbroje.

Ochranu zbroje je možné zvýšit jakékoliv postavě, kterou si rytíř vybere, dokonce i nepříteli, ale rytíř na ni musí vidět.

Dokud rytíř žije a je při vědomí, trvání schopnosti není nijak omezeno.

Rytíř bojuje za přesvědčení celým svým srdcem a jeho zarputilost vyvolává u nepřátel pochyby a nejistotu. Některé zasáhne rytířovo odhodlání natolik, že by nejraději odhodili zbraň a přestali bojovat.

Rytířova schopnost účinkuje na všechny nepřátele v dosahu +32 (40 m), kteří na rytíře vidí a nad nimiž rytíř získal převahu. Následuje hod:

Protivníci, kteří v hodu neuspěli, si budou do konce boje počítat postih −2 k BČ a −1 k OČ. Ovlivnění protivníci cítí k rytíři úctu, je pro ně těžší na něj útočit, celkově přestávají chápat smysl vlastního boje, a někteří dokonce souboj přeruší a přestanou rytíře a jeho družinu ohrožovat.

Jakmile soupeři přestanou proti rytíři a jeho družině bojovat, už si nezapočítávají výše uvedené postihy. Pokud by z nějakého důvodu opět začali na rytíře nebo jeho družinu útočit, postupuj, jako by automaticky neuspěli ve výše uvedeném hodu.

Po rytířově smrti nebo pádu do bezvědomí přestane schopnost působit.

Jak už bylo uvedeno v prvním stupni schopnosti, na jiného rytíře schopnost nepůsobí. Jakmile bojují dva rytíři za jednu stranu, pořadí působení schopností na soupeře se určuje podle převahy.

Pokud proti sobě bojují znepřátelené strany a v každé z nich rytíř, bojující v jednotlivých stranách si připočítávají ke svému hodu na Vůli nejvyšší ze stupňů rytířů, kteří bojují po jejich boku. Podlehne-li postava působení něčího Respektu, už na ni v tomto boji další Respekty nebudou působit, dokud vliv prvního nevyprchá, což ve své podstatě znamená, že rytíř nemůže spolubojovníky, kteří podlehli Respektu jiného rytíře, získávat zpět a rušit jejich postihy.

Ti, kdo bojují po rytířově boku za jeho přesvědčení, můžou pocítit ochrannou moc ideálu na své vlastní kůži. Takto chráněné postavy odolají i surovým ranám orčích sekyr nebo palic obrů.

Rytíř může před hodem na boj část své Ochrany zbroje rozdělit mezi své spojence. Stejně jako v předchozím stupni schopnosti si rytíř odečte od své Ochrany zbroje hodnotu do výše stupně archetypu rytíř. Dvojnásobek takto získaného bonusu může rytíř rozdělit mezi libovolný počet postav, nemůže však jiné postavě zvýšit Ochranu zbroje o více než je jeho stupeň archetypu. Schopnost může použít kdykoliv a její trvání je omezeno jako předchozí stupeň.

Rytíř nemůže pomocí této schopnosti zvýšit Ochranu zbroje jinému rytíři, který Ochrannou moc ideálu (na libovolném stupni) v tomtéž kole používá.

Respekt III Žoldnéř se přes mrtvoly nepřátel probojovával do centra bitevní vřavy. S každým krokem se blížil k vůdci znepřátelené strany, toužil setnout jeho hlavu. Najednou ho spatřil, vznešeného rytíře na koni rozdávajícího rány s neochvějnou vírou a přesvědčením, které mocně zasáhlo i žoldnéře. Několik chvil přemítal o hodnotách, které mu byly celý život vštěpovány. Po několika dalších okamžicích obrátil čepel proti svým spolubojovníkům.

Rytířova schopnost působí na všechny soupeře v dosahu +38 (80 m), aniž by na něj viděli. Soupeři, nad nimiž rytíř v daném kole získal převahu, si hodí:

Ti, kdo v hodu neuspěli, si budou do konce boje počítat −3 k BČ, −2 k OČ a −1 k ÚČ.

Postižení soupeři zároveň začínají vážně pochybovat o smyslu vlastního boje a zvažují, zda by nebylo dobré přidat se na rytířovu stranu a bojovat po jeho boku. Jakmile přestanou bojovat, nebo dokonce změní stranu, zmizí všechny postihy. Může se stát, že se nepřátelé přidají na rytířovu stranu, ale pak si třeba uvědomí, že prohrávají, a chtějí opět bojovat proti rytíři a jeho spolubojovníkům. V takovém případě postupuj, jako by automaticky neuspěli v hodu na odolání proti respektu.

Jakmile proti sobě válčí několik stran a za každou z nich rytíř, bojovníci v jednotlivých stranách si připočítávají ke svému hodu na Vůli nejvyšší ze stupňů rytířů, kteří bojují po jejich boku.

Jak vyhodnotit působení Respektu v případě, že na bojišti podporuje některou ze stran více rytířů, ses dozvěděl v předchozích stupních schopnosti. Rovněž stále platí, že na postavu může působit jen jeden Respekt najednou a stávající působení nelze přerušit dalším.

Ve svém oboru je šermíř dokonalým profesionálem, ba až téměř umělcem. Zná nepřeberné množství bojových škol a stylů, o zbraních toho ví víc než nejlepší zbrojíři v zemi, a pokud je učený, sám už pravděpodobně napsal několik zásadních svazků o bojové technice. Při výběru zbraně je velmi náročný a ví proč. Jakmile se totiž se svojí zbraní šermíř sžije, stane se tato jeho součástí, prodlouženou paží, se kterou dokáže pravé zázraky. Šermíři častěji než jiní bojovníci vystupují v roli placených učitelů šermu, k čemuž mají ty nejlepší předpoklady. Chcete-li vidět bojiště šermířovýma očima, představte si ho jako taneční parket. Každý krok má v tanci přesně určené místo, jednotlivé páry víří v promyšlených piruetách a při tom všem ještě stíhají potěšit oči přihlížejících. Když mistr šermíř vstoupí do místnosti plné nepřátel, v jeho tváři zpravidla nelze vyčíst strach ani odhodlání, jen oči těkají z místa na místo. To šermíř odhaduje a počítá. Dřív, než se první soupeř odhodlá k pohybu, bude už možná vědět, za kolik sekund souboj skončí – jako šachový mistr, odhadující počet tahů v partii. Nehledej však v jeho činech vášeň, ta by šermíři jen bránila v brilantním, strojově přesném výkonu. V běžném životě je od ostatních rozeznatelný snad leda podle jisté rafinované elegance, s níž se pohybuje, jinak to však může být člověk jako každý jiný, od zhýčkaného prince po námezdního žoldáka. Jakmile však dojde k boji, jdou city stranou, každodenní lidské starosti a strasti ustupují do pozadí, nahrazeny chladným, kalkulujícím rozumem. S takovou náturou se může stát jak obávaným nájemným zabijákem bez skrupulí, tak žoviálním, maskovaným mstitelem bez bázně a hany. Zákon ani etika neznají oblasti, kde by šermířské umění nepřišlo alespoň trochu vhod. Vždy je téměř jisté, že šermíř zvítězí. Kdyby měl totiž prohrát, věděl by to předem, a nikdy by na souboj nepřistoupil. Není žádný hlupák ani naivka.

Od prvních několika kroků šermířova bojového tance bude každý jeho další pohyb pečlivě naplánován. V boji je nepřekonatelný díky nekonečnému množství fint a úskoků, kterým se léta poctivě učil, až je ovládl k dokonalosti. Je to spíše sólista než velitel, spolupráce s neohrabanými, horkokrevnými bojovníky se mu nejeví jako příliš efektivní. Pokud však narazí na sobě rovného, dokáže s ním své umění perfektně sladit, a teprve pak je k vidění skutečný tanec, bez nadsázky. Dva spolupracující šermíři jsou jako ozubená kola v soukolí, každý přesně ví, kde je jeho místo a kdy bude jeho spolubojovník potřebovat pomoc. Šermířova práce je hladká a čistá, dokáže bojovat tak, aby po sobě zanechal co nejmenší stopy. Rychlá, sečná nebo bodná rána na citlivé místo je vše, co k úspěchu potřebuje, nač tedy plýtvat silami na neestetické, drtivé rány. To snad leda, kdyby se objevilo nějaké obecenstvo. Šermíř sice nedokáže těžit ze zájmu diváků jako gladiátor, považuje se však za schopného řemeslníka, a může-li si to dovolit, nezanedbává ani estetickou stránku boje. Elegantní finesa, která poraženého bojovníka několika rychlými pohyby šavle zbaví oděvu, je jistě pěknou tečkou za kvalitním soubojem.

Šermíř používá vyvážené, elegantní zbraně, jako jsou meče, šavle nebo dýky. Jakmile si osvojí svou oblíbenou zbraň, dokáže s ní dosáhnout záhadné jednoty a ovládat ji jako nikdo jiný. Nerad je omezován v pohybu, proto mu vyhovují spíše lehké zbroje, pokrývající jen ta nejnutnější místa. Neváhá využít ani malý štít nebo pukléř. Oblíbené zbraně šermíře tedy nalezneš v těchto kategoriích: Meče, Nože a dýky, Šavle a tesáky, Dvě zbraně, Štít.

Šermíř pečlivě sleduje soupeřův obličej, gesta a výraz, hodnotí jeho postoj a držení těla. Potom je každá protivníkova snaha překvapit šermíře marná.

Šermíř musí nahlásit Odhad úmyslů před hodem na boj zároveň se svou bojovou akcí a sdělit, na koho jej používá. Nemusí to být postava, na kterou vyhlašuje útok. Kolo, v němž šermíř schopnost používá, si bude počítat postih −2 k BČ.

Jakmile na šermíře přijde řada, hned si hodí:

Zápornou převahu samozřejmě odečítej. Pokud šermíř v hodu uspěje, bude vědět, jakou bojovou akci si sledovaná postava v příštím kole před hodem na boj zvolí. Svou vlastní akci si v příštím kole vybere až po ní. Bohužel šermíř nebude znát cíl soupeřovy bojové akce.

Když nastane situace, že se vzájemně odhadují dva šermíři, musíme řešit několik zajímavých situací. Jestliže šermíř odhaduje jiného šermíře a ve svém hodu neuspěje, druhý šermíř ho může oklamat a sdělit mu libovolnou akci. Pokud oba šermíři úspěšně uhodnou své bojové akce, v dalším kole si jako poslední volí bojovou akci šermíř vyššího stupně, v případě rovnosti rozhoduje postupně vyšší Inteligence, převaha a vlastní hod kostkou.

Stačí jedno nevýrazné gesto, nepatrný úkrok, zatnutí pěsti nebo neuvážený pohled, a šermíř, který strávil mnoho hodin studiem řeči těla, ví, co soupeř plánuje a kdo bude jeho obětí.

Stejně jako v předchozím stupni šermíř nahlásí Odhad úmyslů společně se svou bojovou akcí a od BČ si odečte −2. Když na něj přijde řada, hodí:

Pokud šermíř v hodu uspěje, před hodem na boj v příštím kole zjistí, jakou bojovou akci si pozorovaný soupeř zvolí a proti komu ji použije. Šermíř si svou bojovou akci může vybrat až po soupeři. Jestliže se vzájemně odhadli dva šermíři, jako poslední si vybírá šermíř s vyšším stupněm archetypu šermíř, v případě rovnosti rozhoduje stejně jako v předchozím stupni Inteligence, převaha a nakonec hod kostkou. Po neúspěšném hodu může šermíř druhého šermíře klamat.

Každé zaváhání může znamenat smrt, a proto šermířské školy vedou své svěřence k tomu, aby si dokázali poradit v rozmanitých bojových situacích. Šermíř si vybírá mezi dvěma způsoby, jak provést útok.

Před hodem na boj šermíř nahlásí dvě akce místo jedné (mohou to však být pouze finty) a po fázi hodů na boj si vybere tu, která je pro něj výhodnější. V tomto kole si ovšem při hodu na boj bude počítat postih −2 k BČ.

Vždy je několik cest, kterými se dá pokračovat v boji, proto se šermíř stále snaží udržet si dostatečný přehled o situaci a zvolit tu správnou.

Před hodem na boj nahlásí šermíř dvě finty a po fázi hodů na boj si vybere jednu z nich.

Jedna ze základních šermířských pouček říká: „Poznej svého nepřítele a bitva je napůl vyhraná.“ V duchu tohoto úsloví vedou šermířské školy své svěřence k tomu, aby dokázali určit soupeřovo poranění a jeho schopnost orientace v boji. Šermíř může použít schopnost pouze na soupeře, na kterého vyhlásil útok, nebo on vyhlásil útok na šermíře. Použití schopnosti nijak neomezí ostatní šermířovy bojové činnosti v tomto kole. Jakmile na šermíře přijde řada, hoď si

V případě úspěchu dokáže šermíř určit, kolik řádků zranění má jeho soupeř v mřížce zranění zaplněno. Dále umí šermíř porovnat, zda je jeho vlastní BČ vyšší, rovné nebo nižší než BČ soupeře, a zjistí, je-li jeho soupeřem bojovník.

Pamatuj, že PJ může v různých situacích náročnost hodu měnit.

Šermíř nyní dokáže mistrně listovat v úmyslech svých protivníků. Žádný z jejich pohybů neunikne jeho pozornosti. A nejen to, svá zjištění umí šermíř efektivně využít a soupeři jeho konání náležitě znepříjemnit. Odhadnutému nepříteli se pak na šermíře podstatně obtížněji útočí.

Z šermíře se stal mistr čtení lidského těla a jeho chování při boji. Postupuj jako v druhém stupni schopnosti Odhad úmyslů, ale tentokrát si šermíř hází:

Úspěch znamená, že šermíř ví, jakou bojovou akci bude postava v příštím kole provádět a kdo bude jejím cílem. Pokud bude cílem této akce šermíř, potřebná převaha akce se zvedá o 1. Pokud akce neměla žádný předpoklad na převahu, nic se neděje.

V případě, že se odhadují dva šermíři, platí to, co bylo uvedeno u nižších stupňů této schopnosti. Pokud na sebe útočí dva šermíři ovládající Odhad úmyslů na III. stupni a oba se úspěšně odhadli, potřebují na vzájemně cílené bojové akce o 3 vyšší převahu.

Matení soupeřů a zneužívání jejich nerozhodnosti je jedním z mnoha prostředků, kterými šermíř poráží své protivníky. Šermíř dokáže zmást svého soupeře a donutit ho bránit se zbraní, i když to původně neměl v úmyslu.

Pokud šermíř získá převahu nad soupeřem, na kterého útočí, vybere mu druh obrany – uhnutí, krytí štítem nebo zbraní. V průběhu celého souboje může tuto schopnost šermíř použít proti jednomu protivníkovi pouze jednou, může ji však postupně použít proti dalším soupeřům.

Zkušenost naučila šermíře trpělivosti a rozvaze. Důležité je do ničeho se nevrhat po hlavě a každý krok pečlivě alespoň třikrát zvážit.

Šermíř může před hodem na boj vyhlásit tři finty a po fázi hodů na boj si vybere jednu z nich.

Šermíř umí vypozorovat velké množství detailů v postojích, pohybech a nápřazích svého soupeře. Díky tomu dokáže přesněji určit soupeřovo zranění, jestli je obratnější, a celkově zhodnotit jeho bojovnické kvality.

Schopnost lze použít na soupeře, na něhož šermíř při boji vidí, ale sám s ním nemusí bojovat.

Hod je:

Po úspěšném hodu dokáže šermíř určit zranění protivníka s přesností půl řádku mřížky zranění. Také dokáže porovnat soupeřovu Obratnost se svou, to znamená, jestli je vyšší, stejná nebo nižší. Rovněž zjistí o soupeři všechny informace, jako kdyby použil schopnost Odhad protivníka I.

Je-li jeho soupeřem bojovník, šermíř to pozná, a zjistí dokonce, v jakých archetypech je rozvinut, včetně jejich stupně.

Rytmus boje je pro šermíře stejně přirozený jako tlukot vlastního srdce. Dalším výcvikem a zdokonalováním schopnosti se šermíř naučil mistrně řídit rytmus boje. Jakmile se šermíři podaří dostat se do rytmu boje, získá lepší přehled o bojové situaci a finty se mu proti soupeřům provádějí snadněji.

Šermíř vyhlásí Tempo boje společně s bojovou akcí, přičemž k BČ si v tomto kole bude počítat postih −2, a zvolí nejvýše 3 soupeře, kteří bojují zblízka. Pokud šermíř nad všemi získá převahu, potřebuje proti nim v dalších kolech převahu pro finty o 1 nižší (ale ne menší než 0), přičemž v každém kole může zaútočit na jiného soupeře.

Schopnost přestane působit, jakmile jediný ze zvolených soupeřů získá nad šermířem převahu alespoň 1. V dalším kole se šermíř opět může pokusit tempo boje získat.

Každá zbraň uchovává krvavou vzpomínku na své předchozí majitele a šermíři, který se s ní dokáže spojit, prozradí své tajemství. Po několika chvílích vidí šermíř poslední boj očima předchozího majitele.

Po tom, co šermíř drží zbraň po dobu +8 (3 kola) a soustředí se, uvidí boje s touto zbraní z období za uplynulý rok z pohledu předchozích majitelů. Šermíř dokáže zhruba popsat okolí boje, jak boj probíhal, jak skončil a případné soupeře. Čím starší boj a čím méně důležitý z hlediska tehdejšího držitele zbraně byl, tím méně podrobností šermíř zjistí. Čas, kdy k jednotlivým bojům došlo, určí šermíř s přesností na den, jedná-li se o událost ne starší než měsíc, u starších je přesnost časového určení zhruba týden.

Rozhodující slovo v určení míry podrobností a přesnosti časového odhadu má PJ.

Mnoho bojovníků zaplatilo životem za to, že se nechali připravit o zbraň. Šermíř se učí instinktivně poznat, že se ho soupeř snaží odzbrojit, a značně mu tento pokus ztíží. Na druhou stranu nejeden lapka těsně před smrtí došel poznání, že pokoušet se přivlastnit si šermířovu zbraň není zrovna moudrý nápad.

Šermíř si umí lépe hlídat zbraň, a když se ho někdo snaží odzbrojit, potřebná převaha na provedení této finty se zvedá o 6.

Šermíř rovněž na vzdálenost +10 (3 m) pozná, že s jeho zbraní někdo manipuluje (například zloděj, který ji chce ukrást). Tímto způsobem může šermíř na dálku hlídat pouze jednu zbraň.

Šermířská škola vede své svěřence k tomu, aby využili každé své výhody a dobře kombinovali své přednosti se slabinami soupeře. Další výcvik pozorování a vcítění se do soupeře pro­hloubil šermířovu schopnost odhadu protivníka. Šermíř umí velmi přesně určit zranění soupeře a porovnat jeho sílu se svou.

Šermíři stačí jediný pohled na protivníka, a uspěje-li v hodu, pozná, kolik bodů zranění zbývá soupeři do vyřazení, a umí porovnat svou Sílu se Silou soupeře. Rovněž o něm zjistí všechny informace jako při použití Odhadu protivníka II.

Stejně jako tanec klade boj velký důraz na pohyb, který je v harmonii s rytmem. Šermíř dokáže donutit své soupeře, aby přistoupili na jeho tempo boje, a získat nad nimi výhodu. Ta spočívá v tom, že šermíři se lépe uskutečňují finty proti soupeřům a zároveň je pro ně obtížnější šermíře zasáhnout.

Při výběru bojové akce šermíř vyhlásí Tempo boje a s ním vybere nejvýše 5 soupeřů bojujících zblízka.

Jestliže nad všemi získá převahu, finty proti nim použité v dalších kolech vyžadují převahu o 2 menší (potřebná převaha však nikdy neklesne pod 0). Pokud jediný z těchto pěti soupeřů získá nad šermířem převahu alespoň o 2, Tempo boje se přeruší. Šermíři nic nebrání pokusit se o Tempo boje znovu a každé kolo si může vybrat pět jiných soupeřů.

Třetí stupeň schopnosti přináší ještě jednu výhodu. Všechny bojové akce, které by soupeři, zatažení do Tempa boje, proti šermíři chtěli provést, jsou o 2 náročnější na potřebnou převahu.

Pouto mezi šermířem a zbraní je silnější a umožňuje mu nahlédnout hlouběji do paměti zbraně. Obrazy jsou ostřejší, emoce silnější a bolest citelnější. Díky tomu je šermíř schopen přesněji popsat události několika posledních let, které se zbraně týkaly.

Aby šermíř navázal se zbraní spojení, musí ji držet po dobu +4 (2 kola) a soustředit se. Určí události posledních deseti let, které mají se zbraní nějakou spojitost. Může vidět postavy, které touto zbraní bojovaly, může vidět výjev jejich posledního a prvního souboje s touto zbraní, může vidět oběť, která byla touto zbraní zavražděna. Jasnost a konkrétnost vidění závisí stejně jako u prvního stupně Citu pro zbraň na stáří události. Obrazy, jež šermíř vidí z období posledního roku, jsou jasnější, dokáže lépe popsat okolí, ale i soupeře, a lépe se vcítit do jednotlivých majitelů. Šermíř je schopen určit i nějaký charakteristický rys z jejich života – například jestli měli tetování, jednu ruku nebo jakého byli povolání. Události starší než rok určí s časovou přesností přibližně měsíc.

Mezi bojovníky často koluje blud, že tajemství oceli je v ruce, která jí vládne. Nejlepší šermíři o této domněnce rádi vtipkují, protože vědí, že dobrý bojovník dokáže oceli poručit svou vůlí.

Šermíř umí ovládat jednu zbraň z oblíbené kategorie (Šavle a tesáky, Meče, Nože a dýky) na dálku do vzdálenosti +26 (20 m). Nesmí s ní vykonávat žádné složité a rychlé pohyby, ale může ji nechat plout vzduchem rychlostí Vol + 10 + stupeň archetypu, nebo ji přivolat zpět do ruky.

Zbraň ovládaná na dálku nemá dostatečnou sílu na to, aby někoho zranila. Jakmile narazí na překážku, okamžitě se zastaví. Levitující zbraň není možné zatížit, na zatíženou zbraň nebude schopnost fungovat. To znamená, že jakmile někdo zbraň zatíží za letu, okamžitě spadne. Je-li zbraň zatížena již před pokusem o použití Splynutí se zbraní II, ani se nevznese.

Aby šermíř mohl nechat zbraň levitovat, musí sbírat sílu po dobu 13 − stupeň archetypu. Zbraň pak může levitovat po dobu +15 (6 kol).

Používá-li šermíř svou zbraň nejméně půl roku od okamžiku získání schopnosti Splynutí se zbraní II (používá ji při boji, nosí ji stále u sebe), pouto mezi zbraní a šermířem zesílí, takže šermíř pozná na vzdálenost +32 (40 m), že se zbraní někdo cizí manipuluje. Dokonce ho taková nežádoucí manipulace vytrhne i ze spánku. Vzdálí-li se šermíř od zbraně mimo dosah schopnosti, pak po návratu pozná, zda se zbraně mezitím někdo dotýkal a manipuloval s ní. Pokud dotyčnou osobu bude mít v dohledu, pozná, že to byla právě ona.

Krvavé paměti legendárních zbraní mohou být velmi obsáhlé. Jejich síla dokáže i zkušené šermíře na několik chvil stáhnout do víru morbidní historie.

Jakmile se šermíř dotkne zbraně pro boj zblízka, dokáže určit všechny postavy, které během posledního století touto zbraní prolily krev. Opět se dívá na boj z jejich pohledu. Může si vybrat jakýkoliv boj, který se s tou zbraní udál, a určí ho u událostí starších deseti let s přesností na rok. U nedávných událostí (do jednoho roku) je pocit z majitelů zbraně silnější, šermíř vidí jejich podobu a zná jejich jméno. Rozhodující slovo o tom, co šermíř vidí a jaké podrobnosti, je v rukou PJ. Jedná-li se o nějakou významnou událost, může šermíř nahlédnout i hlouběji do minulosti než 100 let.

Pátrání po tajemství zbraně se stalo životním posláním mnoha šermířů a většina z nich neuspěla. Přitom rozřešení této hádanky je své složitosti velmi prosté – sám šermíř je tou nejmocnější zbraní.

Šermířovo splynutí se zbraní dosáhlo dokonalosti. Šermíř se vtělí do svého meče, ve vzduchu se bude pohybovat zbraň, aniž ji někdo bude držet v ruce. Tato zbraň může provádět všechny bojové akce a finty, tak jako by s ní šermíř bojoval. Pokusí-li se někdo útočit na domnělého šermíře, zasáhne jen vzduch. Během doby, kdy je šermíř proměněn ve zbraň, je nezranitelný.

Než se šermíř promění ve zbraň, musí sbírat sílu po dobu +10 (3 kola). Proměněn ve zbraň může být po dobu +8 (3 kola).

Další možnost skýtá tato schopnost pro zbraň, s níž je šermíř spjat již nejméně rok od okamžiku získání schopnosti Splynutí se zbraní III. Takto může být bojovník spjat pouze s jednou zbraní. Pokud se nabízí více zbraní, musí si jednu zvolit. Dosah pouta se zbraní se zvýší na +40 (100 m), na tuto vzdálenost šermíř nejen vycítí, že se zbraní někdo manipuluje, ale pozná i, kterým směrem a jak daleko se zbraň přibližně nachází. To se může hodit, bude-li zajat a bude-li mu nepřítelem zbraň odebrána.

Pokud šermíř o zbraň přijde, bude pouto s ní slábnout. Za půl roku klesne Splynutí se zbraní o 1 stupeň, po roce a půl bude tedy pouto zcela přerušeno. Získá-li šermíř novou zbraň, potrvá rok, než s ní naváže plné pouto na úrovni Splynutí se zbraní III.

Hlavními devizami gladiátora jsou improvizace a pohotovost. Nic ho nedokáže vyvést z míry, snad leda nudná rutina. Paleta zbraní, které dokáže účinně ovládat, nemá konce a zdaleka nezahrnuje jen konvenční zbraně. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže gladiátor proměnit ve vražedný nástroj, od rozbité lahve až po vyvrácený kmen stromu. Své přízvisko zdědil po bojovnících v aréně, kteří bojovali, aby pobavili publikum, a proto i gladiátor instinktivně vede boj tak, aby byl jeho postup vždy nový, překvapivý, neotřelý. Souboj je pro něj sport, možnost jak porovnat s někým své síly a um, a zároveň zábava, hra, v níž je třeba přelstít protivníka. Je opravdu poutavé, a snad i určitým zvráceným způsobem zábavné, ho při boji pozorovat; připomíná herce, který při veškerém vypětí a bolesti pořád kouskem duše myslí na to, jak svůj výkon patřičně prodat. To mu dodává síly – pokud je při boji povzbuzován a obdivován, jeho troufalost se ještě zvýší a krkolomné kousky se stanou takřka bezchybnými. Osobnost gladiátora v sobě obsahuje zvláštní kombinaci bláznovské troufalosti a ďábelské, chladné rafinovanosti. Je to věčný hazardér, který však vždy přesně ví, co dělá, a nikdy nespadne z pomyslného napjatého lana, na němž celý život balancuje. Gladiátory můžete najít na nejrozličnějších místech: bývají to osobní strážci důležitých panovníků, členové speciálních vojenských jednotek, ale také například zápasníci v aréně nebo pouliční rváči, před jejichž výbušným hněvem se třese celé podsvětí. Zřídkakdy najde gladiátor uplatnění ve velké skupině bojovníků, na to je příliš individualistický. Vyhovují mu spíše nebezpečné, samostatné úkoly s nejistým výsledkem, které pro něj představují výzvu.

Gladiátorův styl boje se dá shrnout jedním slovem: nevypočitatelnost. Ten, kdo se s ním rozhodne zkřížit zbraně, proti sobě nemá jen jednoho bojovníka, ale celou plejádu soupeřů, ze kterých na něj vždy nakonec vyjde ten, proti němuž je nejvíc bezbranný. Gladiátor vlastně nemá žádný vyhraněný styl, jen metodou pokus-omyl hledá způsob, jakým by se dostal nepříteli na kobylku. Můžeš si být jist, že se jeho zásoba triků jen tak nevyčerpá. Žádný jiný bojovník, dokonce ani rafinovaný šermíř, nedokáže být v boji tak úskočný a záludný jako gladiátor. Když pozná, že má nad soupeřem jasnou převahu, začne si gladiátor teprve boj pořádně užívat. Vyřídit protivníka jednou úspornou ranou je pod jeho úroveň, neodpustí si ho nejprve zmást, vyděsit, možná trochu prohnat po bojišti, a až pak mu řádně ponižujícím způsobem může zasadit osudovou ránu.

Gladiátor se nespecializuje na konkrétní zbraň, ovládá jich širokou škálu: dýky, sekery, halapartny, meče nebo palcáty, nic z toho mu není cizí. Nevyhýbá se ani rozličným druhům zbrojí a štítů. Zvláštní slabost má pro exotické zbraně, kombinace dvou jednoručních zbraní nebo boj holýma rukama.

Jak již bylo řečeno, gladiátor se nespecializuje na žádnou konkrétní kategorii zbraní, ale ovládá je všechny. Při postupu v archetypu gladiátora si tudíž můžeš vybírat finty z libovolné kategorie zbraní.

Jakmile gladiátor vkročí do arény, davy v přeplněné tribuně začnou skandovat. Gladiátor zvedne ruku se zbraní, pozdraví své publikum a řev mnohonásobně zesílí. Když gladiátorův soupeř, statný kroll, pozoruje dění na tribunách, jeho sebevědomí začne opadat a je si vědom, že zápas, který se jevil jako příliš snadný, mu může být osudný. Dunivý zvuk gongu ohlašuje začátek, gladiátor bez váhání vyráží, začíná zasypávat krolla údery a sám protivníkovým ranám mistrně uhýbá. Přitom je každý gladiátorův úder a úskok doprovázen křikem a povzbuzením publika, které ho mocně motivuje v dalším boji. Souboj nemá dlouhého trvání, gladiátor povzbuzený silou davu za hlasitého řevu utne krollovi hlavu, zvedne ji do vzduchu a poděkuje svému obecenstvu.

Gladiátor se dokáže napojit na energii davu, který ho sleduje. Síla, již takto získá, je přímo závislá na tom, jak moc své publikum pobavil a co mu předvedl. Důležité je, aby obecenstvo věnovalo gladiátorovi pozornost. Diváci, kteří si čtou, baví se mezi sebou nebo jsou zaměstnáni jinak než sledováním souboje, gladiátorovi žádný bonus nepřidají. Z hlediska herních mechanismů musí sledování boje být pro diváky nebojová činnost s volným soustředěním.

Nezáleží na tom, zda obecenstvo gladiátorovi fandí, nebo si přeje jeho smrt, důležitá je pouze síla vyvolané emoce, ať už je přívětivá či nenávistná.

Bojuje-li gladiátor před obecenstvem, automaticky získá bonus k BČ podle tabulky uvedené níže. Tento bonus je úměrný počtu lidí sledujících souboj.

Bojuje-li gladiátor pro publikum, diváci doslova očima visí na každém jeho kroku a rozmachu zbraní, proto musí umět prodat každou slabost a chybu nepřítele tak, aby ho obecenstvo ještě víc obdivovalo a on získal další sílu. Za boj před obecenstvem získá gladiátor bonus k BČ podle tabulky. Druhá tabulka shrnuje bonusy za úspěchy v boji před alespoň dvacetičlenným obecenstvem. Oproti tabulce v předchozím stupni schopnosti přibyl jeden řádek s bonusem za úspěšně provedenou fintu.

To, že gladiátor vyniká nad ostatními bojovníky improvizací a všestranností, už bylo řečeno mnohokrát. Zásluhu na tom má mimo jiné i široká paleta zbraní, kterou gladiátor ovládá. A proto zjistí-li během boje, že zvolená zbraň není proti soupeři dostatečně účinná, bleskurychle ji vymění za jinou.

Zvolí-li si gladiátor jako bojovou akci výměnu zbraně, nepočítá si v tomto kole postih k BČ za tasení ani za výměnu zbraně.

Gladiátorský výcvik klade silný důraz na pohybové schopnosti svých svěřenců a učí je úspornosti a precizní koordinaci pohybů. Trénink nezanedbává ani odhad prostoru a orientaci v něm.

Gladiátor si nepočítá postih k BČ ani k OČ za volbu a vykonání pohybové bojové akce. Mezi tyto akce patří například změna polohy, běh.

Nejlepší způsob, jak se přichystat na boj, je vůbec se na něj nepřipravovat. Gladiátor ovládající improvizaci nespoléhá na žádné zaručené postupy a strategie, ale pro každou ci vybírá jedinečné řešení. Jeho rozhodování je pohotovější a dokáže zvážit dva různé plány za dobu, co ostatní bojovníci stihnou jeden.

Před hodem na boj gladiátor nahlásí dvě bojové akce místo jedné a po fázi hodů na boj si vybere tu, která je pro něj výhodnější. V tomto kole si však při hodu na boj počítá postih −3 k BČ.

Pro gladiátora není obecenstvo jen masou lidí, ale principem, ze kterého čerpá energii. Dokáže se napojit na burácející dav a prolévat krev s větší vervou, tak aby sadistické choutky publika byly plně uspokojeny.

V první tabulce jsou uvedeny bonusy k BČ za počet diváků sledujících boj, ve druhé bonusy za akce vykonané pro pobavení publika, čítajícího alespoň 10 osob.

Na sebelepšího bojovníka vždy platila a bude platit jedna taktika – dostatečná přesila. Gladiátorský výcvik vede své svěřence k všestrannosti, a proto se jim snaží vštěpit alespoň základní principy boje proti přesile. Gladiátor se učí pohybovat se v boji a orientovat se, tak aby měl dostatek prostoru a nepřátelům nedopřál výhodu početní převahy.

První soupeř v daném kole může zaútočit na gladiátora bez omezení. Další soupeř na gladiátora smí vést útok zblízka pouze za podmínky, že nad ním gladiátor nemá převahu vyšší než 4. Pokud soupeř za cíl svého útoku zvolil gladiá­tora a nemá dostatečnou převahu, nemůže ho v tomto kole provést.

Kromě toho, že se gladiátor naučil bezchybně využívat svou hbitost v boji, dovede svůj válečný tanec synchronizovat s pohybem některého ze svých spolubojovníků. Soupeře pak dokonale mate bleskurychlými přesuny a výměnami pozic.

Jakmile na gladiátora přijde řada, může si vyměnit pozici s jiným spolubojovníkem, na jehož místo by dokázal doběhnout. Podmínkou je, že ten musí s výměnou pozice souhlasit. Tuto schopnost použije gladiátor v boji místo přesunu, ale může se pohnout o vzdálenost, jako kdyby běžel. Na průběh akce postavy, se kterou se vyměnil, to nebude mít vliv, jedině pokud se tato postava příliš vzdálí od cíle své akce. Pak svou činnost nemůže vykonat.

Studovat různé taktiky a strategie nemá smysl. Zkušenost naučila gladiátora, že každá situace vyžaduje jedinečný přístup, proto stále rozvíjí umění improvizace a jeho schopnost promyslet několikero řešení dopředu se zdokonalila.

Před hodem na boj nahlásí gladiátor dvě bojové akce a po fázi hodů na boj si vybere jednu z nich. V tomto kole si však při hodu na boj bude počítat postih −1 k BČ.

Kromě toho, že se gladiátorovi zlepšila orientace v boji proti přesile, naučil se výhodu početní převahy nepřátel obrátit proti nim samotným. Umí se pohybovat tak, aby se soupeři sobě navzájem pletli pod nohy a překáželi si v bojových činnostech proti němu vedených.

Podobně jako v předchozím stupni schopnosti, může první soupeř v daném kole na gladiátora zaútočit bez omezení. Další soupeř na něj smí vést útok zblízka pouze za podmínky, že na něj gladiátor nemá převahu vyšší než 3. Pokud soupeř za cíl své bojové akce zvolil gladiátora a nemá dostatečnou převahu, nemůže ji v tomto kole vykonat.

Kromě toho, že je gladiátor výborným bojovníkem, vyniká také jako herec a provokatér. Své nadávky a výhružky dokáže náležitě podat a i z těch nejchladnokrevnějších válečníků se stanou zuřivci, kteří chtějí gladiátorovu troufalost smýt jeho krví. A když si uvědomí, že byli lapeni do pasti vlastních emocí, už bývá často pozdě.

Před hodem na boj si může gladiátor zvolit libovolného protivníka, který si již vybral bojovou akci. Ten si hodí:

V případě neúspěchu si musí protivník za cíl bojové akce v tomto kole vybrat gladiátora.

Jiný gladiátor si k hodu přičítá bonus rovný svému stupni archetypu gladiátor.

Mnoho bojovníků, kteří sledovali gladiátora v boji, by odpřísáhlo, že jeho schopnost improvizace hraničí s věštectvím. Jaká je pravda, neví asi ani sám gladiátor, ale ať se dostane do jakkoliv vážné situace, vždy dokáže nalézt takové řešení, aby vyvázl s co nejmenší újmou.

Gladiátor může před hodem na boj, za cenu postihu −2 k BČ v tomto kole, vyhlásit tři bojové akce a po fázi hodů na boj si vybere jednu z nich.

Z gladiátora se stal učeň iluze a klamu. Dokáže svému okolí vnutit představu, že má jinou výzbroj, než je tomu ve skutečnosti, a mnoho nepozorných bojovníků na to doplatilo zdravím nebo životem. Někteří se nechali nalákat dýkou, za kterou se skrýval těžký meč, jiní prchli před dvoubřitou sekerou – ve skutečnosti nohou od stolu.

Postava gladiátorovu iluzi prohlédne ihned, pokud je její hodnota Sms větší než stupeň archetypu gladiátor, nebo když na gladiátora zaútočí.

Gladiátor si může zvolit libovolnou iluzi zbraně a zbroje a nezáleží na jeho opravdovém vybavení. Iluzi nemůže během boje změnit. Potom, co nějaký protivník na gladiátora zaútočí, iluze na něj přestane působit, ale i když tuto skutečnost vyzradí svým spolubojujícím přátelům, ti získají pouze bonus +1 k Sms na prohlédnutí této iluze.

Gladiátor si vybírá, kdo jeho iluzi vidí a na koho nepůsobí. Na jiného gladiátora může Umění klamu zapůsobit, pouze je-li jeho stupeň archetypu o více než 5 nižší než stupeň klamajícího gladiátora, tj. gladiátor na 7. stupni nemůže oklamat gladiátora na 2. a vyšším stupni. Gladiátoři, kteří mají tak nízký stupeň archetypu, že mohou touto schopností být oklamáni, mají přesto oproti negladiátorům výhodu – k Sms na prohlédnutí iluze mají bonus rovný svému stupni archetypu gladiátora.

Gladiátor dovedl taktiku boje k dokonalosti. Jeho síla nespočívá jen v mistrně provedených pohybech v davu nepřátel a jejich matení, ale i využití jejich vlastní neohrabanosti a nesehranosti. Během krvavého tance se ke gladiátorovi přiblíží jen málokterý bojovník.

Podobně jako v předchozím stupni schopnosti může první soupeř na gladiátora zaútočit zblízka bez omezení. Pro další protivníky platí podmínka, že na ně nesmí mít gladiátor převahu více než 2. V opačném případě přijdou o svou bojovou akci směřovanou na gladiátora.

Vyzvete-li některé muže na souboj, bez váhání výzvu přijmou. Další stačí nazvat zbabělcem, srabem, prašivým psem, u jiného pomůže urazit jeho rodinu. Každý má svou slabinu, chce to jen trefit se do správného místa.

Před hodem na boj, potom, co postavy nahlásily své bojové akce, si gladiátor zvolí soupeře, jejichž celkový počet nesmí převýšit jeho stupeň archetypu. Každý z nich si hodí:

Ti, kteří v hodu neuspěli, si musejí za cíl své bojové akce v tomto kole určit gladiátora.

Při každém hodu na boj si gladiátor počítá +1 k BČ za každého protivníka, kterého v tomto boji takto vyprovokoval a stále ještě proti němu bojuje, ale maximálně do výše svého stupně archetypu.

Další z gladiátorových triků způsobí, že soupeři budou vidět gladiátora dvojitě, jako by vypili několik džbánů vína, a budou muset pečlivě zvážit, za kterým z obrazů se skrývá pravý bojovník. Spletou-li se, jediné, co seknou, bude vzduch a gladiátor jejich omyl krutě potrestá.

Gladiátor může tuto schopnost použít pouze během souboje. Pokud se protivníci rozhodnou nějakou svou bojovou akci zaměřit na gladiátora, musejí si napřed hodit na Sms:

I když nepřítel iluzi už jednou prohlédl, stále má problémy určit skutečného gladiátora a při dalších útocích musí znovu házet, ale počítá si k hodu bonus +3.

O působení iluze na jiného gladiátora platí totéž, co v prvním stupni schopnosti.

Při boji s gladiátorem měli někteří bojovníci pocit, jako by jim viděl hluboko do duše, našel jejich nejslabší místo, které musejí chránit vlastním životem. Pravda je taková, že gladiátor není telepat a nepřečte cizí myšlenky, ale umí soupeře přesvědčit, že tuto schopnost ovládá.

Jakmile soupeř zaútočí na gladiátora, může ho gladiátor vyzvat k souboji na život a na smrt. Soupeř si musí hned hodit na Vůli, a pokud neuspěje, bude muset s gladiátorem bojovat, dokud gladiátor nepřeruší souboj, nebo jeden z nich nezemře.

Gladiátor přeruší souboj například tím, že zaútočí na jiného protivníka.

Nejmocnější iluzí, kterou gladiátor klame své protivníky, je dvojník – gladiátorovo iluzorní dvojče. Iluze dvojníka je téměř dokonalá, od skutečného gladiátora je k nerozeznaní, jediné, na co se může soupeř při výběru cíle spolehnout, je štěstí.

Dvojníka lze použít pouze v boji, přičemž dokonale přejímá gladiátorovu podobu. Pohyb dvojníka je nezávislý na gladiátorově pohybu, vzbuzuje dojem, jako by se jednalo o další postavu. I když dvojník není hmotný, může napodobovat jednoduché zvuky, například klapot bot nebo křik, ale souvisle a rozumně mluvit nedokáže. Iluze dvojníka je pouze hra světla, pokud se někdo bude snažit dotknout se ho, pouze prohmátne. Gladiátor dokáže ovládat dvojníka do vzdálenosti +20 (10 m). Jakmile přestane bojovat, dvojník zmizí.

PJ může volit mezi několika způsoby, jak zacházet s dvojníkem během hry. První, méně zábavný, ale rychlejší způsob spočívá v tom, že PJ za každého nepřítele, který útočí na gladiátora, hodí 1k6. Když padne 1 až 3, zaútočil na gladiátora, jinak vybral iluzi. Druhý způsob je o poznání zajímavější. Hráč postaví před PJ dvě, například barevně odlišné figurky, a na papírek si poznamená, která je gladiátor. PJ za každou cizí postavu (eventuelně hráči za své postavy) útočící na gladiátora vybere jednu figurku a následně hráč odhalí, která je ve skutečnosti gladiátor.

Jelikož se gladiátor může s iluzí kdykoliv vyměnit, soupeř musí volit mezi dvojníkem a gladiátorem každé kolo.

Dvojník není tak všemocný, jak by se zdálo. Některá povolání ovládají schopnosti, které dvojníka bezpečně prohlédnou.

Jak vidíš, bijec není žádná slečinka z cukru. Jeho styl boje je charakterizován hrubou silou, bezhlavostí a urputnou zuřivostí. V boji se s chutí vrhá do největší vřavy pohlcen bojovým nadšením. Takové počínání se může na první pohled zdát jako jasná sebevražda, ale není tomu tak. Bijec nemyslí na obranu, neboť se drží starého pravidla, že nejlepší obranou je útok. To mu obvykle společně s dostatečně silnou zbrojí získá převahu nad nepřáteli. V žáru bitvy pro bijce přestanou existovat omezení obvyklá u běžných smrtelníků. Jeho tělo s klidem přijímá ránu za ranou, bolest je jen mlhavou vzpomínkou na časy, kdy bijcově životu nevládl boj. Svým způsobem boje bijec sice více než dobře čistí bojiště od nepřátel, ale nedokáže se podřizovat vůli většiny – velení. To ho předurčuje k tomu, aby bojoval jen v malých skupinách, popřípadě úplně na vlastní pěst. Armáda by pro něj našla místo jen ve speciálních jednotkách určených k proražení nepřátelské linie nebo k nenadálému útoku ze zálohy. Nejvíce ovšem bijec vyniká při boji s mocnými netvory, jako jsou draci, gryfové, ale i obři nebo golemové. Jeho schopnosti mu umožňují odhalit jejich slabiny, jeho síla mu zas pomáhá překonat jejich pancíř a zasadit jim smrtelné rány.

Bijec se v boji cítí úplně jako ve svém živlu. Všechno se mu projasní, celé jeho tělo prostoupí příjemný pocit, takový, jaký mívá bard, když hraje svou oblíbenou skladbu nebo vypráví příběh, který v něm probouzí vzpomínky na staré chvíle radosti a klidu. Nenech se však mást, bijec není nemyslící golem, který do sebe nechává v extatickém nadšení bušit, a přitom rozdává rány na všechny strany. Boj je pro něj zkrátka tím, čím pro nás může být koníček – je to část života, kterou bijec povyšuje nad jiné a nachází v ní naplnění a vnitřní klid. Bijec tak může být žoldnéřem, jenž se toulá krajinou a nechává se s radostí najímat na různé nebezpečné výpravy či jiné podniky, v nichž není jeho individualistický způsob boje na překážku. Samozřejmě je možné hrát i bijce, který je opravdovým zabijákem a fanatikem. Takový bojovník si může své počínání před sebou ospravedlňovat třeba jako službu bohům, kteří by ho stihli strašlivým trestem, kdyby jim nepřinášel krvavé oběti. Bijce si můžeš také představit jako severského válečníka, jenž bojuje v souladu s klanovou ctí. Ta může třeba mužům nařizovat, aby vyráželi získávat čest pro svůj klan na různých loupeživých výpravách. Bijec je vpravdě jediným archetypem, který má předpoklady stát se opravdovým postrachem a noční můrou. Každý pohyb a každý úder ho totiž usvědčuje, že boj je činností, kterou prožívá s chutí a naplno.

K bijci patří také jeho zbraně – těžké pádné kolosy, jimiž běžní lidé sotva pohnou. Jedině s jejich pomocí dokáže bijec vyloupnout různé nestvůry, ale třeba i obrněné rytíře, z jejich šupinových či ocelových skořápek. Mezi oblíbené zbraně bijce patří palice, sekery, řemdihy, ale i různé kyje, válečná kladiva a palcáty. Silný je i v boji se štítem a nemáli zbraň, tak mu dobře poslouží i holé ruce. Ostatně by se dalo říci, že pro bijce je celé tělo jedinou mocnou zbraní. Oblíbené zbraně bijce tedy nalezneš v těchto kategoriích: Palice a kyje, Sekery, Řemdihy a bijáky, Štít, Beze zbraně.

Bolest je pouze signál, který člověka varuje, že s jeho tělem není něco v pořádku. Pro bijce, jenž ví, že během dalšího boje utrží desítky zranění, je bolest zbytečná, a proto se učí, jak ji potlačit.

Díky této schopnosti si počítej bonus +2 ke všem hodům na odolání bolesti včetně hodu na postih za zranění. Hodem na odolání bolesti jsou míněny hody uvedené v PPH při zranění jednotlivých částí těla v kapitole Boj v sekci Zranění.

Schopnost působí pasivně a neustále.

Bolest není pro bijce překážkou, je požehnáním pro dobrý boj. Pro jeho tělo je signálem, že je čas předvést, co dokáže.

Jakmile se bijcovo zranění dostane alespoň do druhého řádku mřížky zranění, počítá si bijec bonus +1 k ÚČ.

Zraněný bijec se stává dveřníkem, který nepřátelům otevírá bránu do temné síně bezvědomí. Jeho paže drtí všechen odpor a uvádějí jejich duše do tohoto chmurného království.

Dostane-li se zranění tvého bijce alespoň do třetího řádku mřížky zranění, počítá si bonus +1 k ÚČ, +1 k OČ a +1 k Vůli.

Bijec se nebojí rány rozdávat, ale ani přijímat. Díky tomu se v jeho těle probouzí takřka nadlidská regenerační schopnost. Rány, šrámy i zlomeniny se mu zacelují podstatně rychleji, než je tomu u běžných lidí.

Při hojení zranění si počítej bonus +2 k Síle léčení.

Bijcovo tělo si už dokonale přivyklo na bolest a rány. Nyní už bijce nezastaví nic – dokonce ani jeho vlastní smrt.

Bonus ke všem hodům na odolání bolesti stoupá na +6. Dále je bijec schopen bojovat i tehdy, když zaplní poslední čtvereček v mřížce zranění. V takovém případě počítej, jako kdyby měl v mřížce zranění ještě další, čtvrtý řádek. Zasahuje-li zranění do tohoto čtvrtého řádku, bojuje bijec za stejných podmínek, jako kdyby zranění zasahovalo jen do řádku druhého. Pokud bijec ztratí všechny body zranění i v tomto čtvrtém řádku, padne mrtev k zemi. Skončí-li boj ve chvíli, kdy má bijec zranění ve čtvrtém řádku, zůstane naživu ještě tolik kol, kolik je jeho τ (Vol+10) (použij Tabulku zranění a únavy).

Jsou chvíle, kdy se bijec nechá plně pohltit svým bojovým nadšením. Protivníky pak začne zasypávat ranami i za cenu vlastní bezpečnosti. Jeho síla a prudkost však zpravidla nepřítele stráví dřív, než se na něco zmůže.

Než může bijcovo běsnění začít, musí nějakou dobu shromažďovat sílu. To mu trvá +18 mínus stupeň archetypu bijce. Bijcovi na desátém stupni tedy stačí sbírat sílu jen +8 (3 kola). Bijec začne běsnit v kole, které následuje po posledním kole shromažďování síly.

V každém kole běsnění musíš vyhlásit naráz nátlak a bezhlavý útok. Po dobu běsnění si počítej bonus +1 k BČ a k ZZ. Bijec běsní do konce boje.

Každý bijec má smrt rád, smrt je přítel, smrt je kamarád. Zvlášť když už na zátylku cítí její chladný dech, má velikou chuť seznámit s ní i nepřítele.

Překročí-li tvůj bijec hranici své smrti (tj. dostanou-li se jeho zranění alespoň do čtvrtého řádku mřížky zranění), počítej si bonus +2 k ÚČ, +2 k OČ a +2 k Vol.

Bijcovo tělo se hojí čím dál rychleji. Dokonce ani vyhlášení traviči si s bijcem neumějí poradit.

Bonus k Síle léčení při hojení zranění vzrůstá na +4. Při hodech na vyhodnocení fyzického pasivního postižení si počítej bonus +2. Do této sféry spadají popáleniny, omrzliny, ale i působení jedů. Podrobnosti najdeš v kapitole Poškození v PPH.

Běsnění se dostává bijcovi více a více do krve. Ani páni čarodějové, theurgové či jiní šarlatáni si s ním nevědí rady. Jejich směšné pokusy zastavit bijcův postup jsou zpravidla ukončeny dříve, než se dostaví kýžený efekt.

Bijec nyní už nemusí na své nepřátele vyvíjet v boji nátlak (nemusíš ho vyhlašovat), musí však stále bezhlavě útočit. Bonus k BČ a ZZ během běsnění vzrůstá na +2. Běsnící bijec snadněji odolává pokusům o ovládnutí jeho mysli a těla. Jinak je vše stejné jako na předchozím stupni schopnosti.

Bijec dobře ví, že některá brnění a ochrany nepřátel jen těžko překoná. Během života ale vyvinul způsob, jak celou svoji sílu vypustit v jediném okamžiku. Díky tomu se dokáže dostat na kobylku i těm nejlépe obrněným nestvůrám a rytířům.

Před použitím této schopnosti je nejprve třeba nabrat sílu. To trvá +10 mínus stupeň archetypu bijce. Na desátém stupni bijce je to tedy jen +0 (1 kolo). Tuto schopnost lze (na rozdíl od jejích vyšších stupňů) použít pouze při boji.

V kole, které následuje po posledním kole sbírání síly, si počítej bonus +2 k ZZ.

Na tomto stupni schopnosti dosáhla bijcova regenerační schopnost nejvyššího stupně. Protivníci někdy jen nevěřícně hledí, jak se bijcovy rány samy zavírají před jejich očima.

Bonus k Síle léčení při hojení zranění vzrůstá na +6 a bonus na vyhodnocení fyzického pasivního postižení se zvyšuje na +4. Navíc se bijcovi okamžitě hojí všechna zranění do velikosti τ (Odl − 10) (použij Tabulku zranění a únavy) – tak malá zranění si do mřížky ani nezapisuje.

Bijcův řev otřásá nejen zemí, ale i duší nepřítele. Proniká do nejhlubších vrstev jeho vědomí a šeptá mu o utrpení, které ho čeká z bijcových rukou. Aby mohl bijec použít tento bojový pokřik, musí nejdříve shromáždit sílu. To mu trvá +14 mínus stupeň bijce. Na desátém stupni bijce je to tedy jen +4, tj. 2 kola. V kole, které následuje po posledním kole shromažďování síly, vyrazí bijec ze svého hrdla děsivý válečný pokřik. Ten se vyhodnocuje ve chvíli, kdy v tomto kole bijec přijde na řadu. Dosah pokřiku je Sil + 6 na všechny strany okolo bijce. Všichni v dosahu včetně přátel a spolubojovníků bijce si házejí hod na porovnání:

Zvítězí-li bijec, musí si oběť počítat postih −2 k BČ při hodu na boj v následujícím kole.

Děsivý řev a nadlidská síla vykresluje bijce jako neskutečného démona, který kosí krk za krkem. A tak tomu skutečně je...

Bonus k BČ a k ZZ během běsnění vzrůstá na +3. Bijcova mysl odolá i silnějším pokusům o ovládnutí. Vše ostatní je stejné jako na předchozím stupni schopnosti.

Bijcova ničivá síla nadále roste. Nyní ji dokáže uvolnit i mimo bitevní vřavu. Navíc pozná, kam má své rány směrovat. Jeho zrak totiž neomylně odhalí i ty nejmenší slabiny nepřítele. Bonus k ZZ stoupá na +3. Na tomto stupni schopnosti dokáže bijec uvolnit svou sílu i mimo boj, a sice při útoku na neživé předměty. V takovém případě si bijec počítá bonus +6 k Síle ničení (jedná se o celkový bonus, nepřičítej při výpočtu Síly ničení ještě +3 k ZZ). Bijec je také schopen odhalit, čím a kde je jeho protivník zranitelný. Sílu, kterou sis nashromáždil, můžeš proměnit buď v bonus k Síle, nebo díky ní můžeš odhadnout zranitelnost svého soupeře. Obojí naráz bijec nedokáže. Odhad zranitelnosti je možné provést jen v boji. Jde o hod na úspěch:

Obtížnost tohoto hodu může upravit PJ podle uvážení – některé netvory lze totiž odhadnout obtížněji než jiné. Uspěješ-li v tomto hodu, řekne ti PJ, jakým způsobem a kde je daný nepřítel zranitelný.

Bijcův bojový pokřik postupně získává ohromnou sílu. Všichni, kdo jsou v blízkosti bijce, mají co dělat, aby zůstali stát na nohou. Tato schopnost se vyhodnocuje stejně jako Válečný řev I, postih k BČ se však týká už jen nepřátel bijce, nikoli jeho spojenců. Na všechny strany od bijce se krom efektu z předchozího stupně začne šířit tlaková vlna, která zasáhne všechny postavy v dosahu Sil + 6. Všichni zasažení si házejí na porovnání:

Zvítězí-li bijec, je postava sražena k zemi. V příštím kole se však může pokusit normálně vstát.

Poryv síly, jehož zdrojem je bijec, ochromí takřka kohokoli. Síla jeho hlasu všechny nepřátele v dosahu přesvědčí o tom, že čas jejich smrti právě nadešel.

Tato schopnost se vyhodnocuje stejně jako její nižší stupně. Tlaková vlna však působí už jen na nepřátele, nikoli na bijcovy spojence. Navíc jsou také všichni nepřátelé, kteří byli sraženi na zem, na jedno kolo ochromeni. V příštím kole nemohou provádět žádnou bojovou akci ani pohyb a lze na ně použít bojovou akci útok na vyřazeného protivníka. V dalším kole se mohou pokusit normálně vstát.

Bijec dokáže nejen rozpoznat zranitelnost nepřítele, ale umí ji i řádně využít. To mu umožňuje s ďábelskou úsporností vyřadit i soupeře, které by za normálních okolností přemoci nedokázal. Bijec však nedrtí jen živé tvory – ani stromy, trámy a zdi nedokážou obstát před jeho ničivou silou.

Na tomto stupni schopnosti může tvůj bijec zároveň odhadovat zranitelnost svého protivníka a zaútočit na něj s bonusem +6 k ZZ. Odhad je nyní také možné provádět i mimo boj. Navíc dokáže bijec všem protivníkům, jejichž slabiny už odhadl, zasadit takové rány, které způsobují co největší bolest. Herně se to projevuje tak, že si musí dotyčný protivník hodit na odolání bolesti i v prvním řádku mřížky zranění. V druhém řádku si hází s postihem −5 k Vol. Dále se odhadnutým protivníkům všechna zranění aspoň za čtvrt řádku počítají jako velká zranění. To samozřejmě platí jen pro zranění způsobená bijcem, který nepřítele odhadl.

Při útoku na neživé předměty dokáže bijec přesně rozpoznat jejich nejslabší místa. Díky tomu si můžeš připočítat bonus +12 k Síle ničení (jedná se o celkový bonus, při výpočtu Síly ničení si již nazapočítávej bonus k ZZ, který díky Úderu zuřivosti již máš). Tento bonus si počítej vždy, když se budeš pokoušet daný předmět ničit. Bijec zkrátka ví nejlépe, jak co zničit...

Ze všeho nejvíc se barbar spoléhá na svoje instinkty. V žilách mu koluje krev prvotních bojovníků, pro které bylo násilí nevyhnutelným, každodenním jevem a často jediným způsobem přežití. Nevidí na tom nic zvláštního ani krutého. V životě se zkrátka přihodí situace, kdy je třeba zabít a sám zůstat naživu, nic víc a nic míň. V tomto ohledu by mu snad lépe než lidé porozuměli vlci a jiné lesní šelmy, které se řídí věčnými zákony přírody. K těm má ostatně barbar mnohem blíže než k lidským třenicím a civilizačním návykům, a i když stráví většinu života ve městě, vždy v něm zůstane kus zvířete. Zvířata, stejně jako barbar, útočí zkrátka proto, že jim tak velí jejich přirozenost. Dalším věrným obrazem barbarova způsobu života je zvířecí smečka. Pokud se účastní boje ve větší skupině, nebo snad dokonce nějaké takové skupině velí, vnímá ji zrovna jako takovou smečku, a instinktivně pozná, kde je jeho místo. Je zvláštní a pro někoho až tajemné, že přestože barbar zřídkakdy přikládá důležitost vojenské hierarchii, vždy bezchybně pozná, kam se má ve formaci zařadit a koho má poslouchat, případně kdo má poslouchat jeho. Když ho někdo spatří, jak s bojovým rykem běží ze svahu proti vlně nepřátel, možná ho bude považovat za primitivního zuřivce. Není to pravda. Barbar při boji slyší tajemné rytmy, které zůstávají uším jeho civilizovanějších kolegů utajeny, a pohání ho prastará, instinktivní moudrost, které rozumí jen on sám. Je divoký, nikdy však zbytečně nehazarduje – to by mu vysoce vyvinutý pud sebezáchovy nedovolil. Barbary lze zpravidla potkat v těžko přístupných oblastech divočiny, jsou tu jak vlci-samotáři, tak skupiny horalů a divokých kmenů. Zdaleka se však nemusí jednat jen o přírodní primitivy, k „barbarské“ bojové filosofii se mohou v určitých situacích přiklonit například i vysoce postavení šlechtici, vojevůdci, korzáři nebo pouliční rváči.

V boji vede barbara intuice. Je většinou přímočaře a efektivně brutální, málokdy však sadistický. Jen zřídka se cíleně zdokonaluje v technice boje, svým schopnostem se učí především praxí. Barbaři samozřejmě boj trénují a mladí válečníci tohoto typu někdy skládají při přechodu do dospělosti četné zkoušky, ty se však nesou především v duchu „přežij týden ve vlčím kaňonu“ nebo „projdi nezraněn soutěskou smrti“. Výcvikové tábory s hadrovými panáky jsou barbarovi k smíchu, jsou pro jeho náturu málo opravdové. Jeho skutečná technika se vymyká umělým bojovým stylům, stejně jako se jeho motivace vymyká běžným emocím i chladnému rozumu. On zkrátka ví, co udělat, jak seknout, kdy couvnout. Cítí to v kostech. Totéž platí, pokud se barbar ocitne ve střetu dvou armád. Bitva je pro něj živoucím organismem, dokáže vycítit ducha boje a spojit se s ním. Někdy se lidé barbarů ptají, jak to dělají, a není- li to snad nějaký druh primitivní magie. Barbaři většinou jen pokrčí rameny.

Nejradši bojuje barbar mohutnými, obouručními zbraněmi. Štít používá zřídka, zbroje volí lehké, kožené – je pak rozumně chráněn a zároveň se necítí spoután a omezen v pohybu. Jako barbar musíš znát dostatečný počet fint, při jejichž provádění je třeba držet zbraň obouruč. Proto pokud si při přestupu na vyšší úroveň zvyšuješ stupeň archetypu barbar, vybírej takové finty, aby platilo, že znáš tolik „obouručních“ fint z barbarem oblíbených kategorií zbraní, kolik je polovina stupně tvého archetypu barbar (zaokrouhluj dolů). Tak například, budeš-li si při přestupu na 10. úroveň zvyšovat stupeň archetypu barbar na 7, musíš na 10. úrovni ovládat alespoň 3 „obouruční“ finty z oblíbených barbarových kategorií.

Barbarovy oblíbené kategorie zbraní jsou: Meče, Palice a kyje, Sekery, Řemdihy a bijáky, Hole a kopí, Sudlice a trojzubce.

Barbar se necvičí v boji v tělocvičnách či šermířských arénách. Nerovný terén, vysoká tráva, suťová pole či zledovatělé skály, to je kolbiště, na kterém se učil první bojové kroky. Při boji terén více vnímá a přizpůsobuje se mu, intuitivně dává pozor na to, kam klade nohy a jak daleko je strom za jeho zády, či dokonce okraj srázu. To mu dává v boji výhody nad těmi, kteří nejsou boji v terénu uvyklí.

Barbar má až bonus +2 k BČ v obtížném terénu. Ve skutečnosti to samozřejmě neznamená, že by v terénu bojoval lépe než na rovině – tento bonus jen znázorňuje jeho výhodu oproti těm, kdo boj v terénu tak nezvládají. Pro jednoduchost totiž nedáváme při boji postih za terén všem účastníkům, namísto toho jen dáme bonus těm, kteří k tomu mají předpoklady. Proto tento bonus nemůže přesáhnout absolutní hodnotu Neschůdnosti terénu (absolutní hodnotu dostaneš, když škrtneš mínus před číslem) – viz kapitola Pohyb a únava v Příručce pro hráče. Tedy barbar s touto schopností nemá žádný bonus při boji na rovném terénu, bonus +1 na terénech jen lehce náročných, a bonus +2 na ostatních terénech.

Barbarova zkušenost s bojem v obtížných terénech se s časem prohlubuje. Dokáže se ladně pohybovat i v hlubokém sněhu, v hustém křoví nebo po kolena ve vodě. Nestává se mu, že by zakopl nebo uklouzl, vždy si dokáže najít pevnou oporu pro nohy a místo k nápřahu. Ne že by jej obtížný terén při boji vůbec neomezoval – ale intuitivně s těmito omezeními počítá, a to mu v boji dává výhody.

Barbar má bonus až +4 k BČ při hodu na boj v obtížném terénu. Tento bonus nemůže být větší než absolutní hodnota Neschůdnosti terénu.

Barbaři často bojují těžkými obouručními zbraněmi a styl jejich boje se podřizuje nejen útoku s nimi, ale i obraně proti nim. Barbarská obrana nespoléhá na to, že ránu zadrží pevná zbroj nebo štít, jediná opravdu účinná obrana je soupeřově útoku uhnout. Proto také neradi nosí těžké zbroje – dostane-li člověk zásah těžkou válečnou sekerou do hlavy, už příliš nezáleží na tom, čím je hlava chráněna. Naučit se uskakovat a uhýbat tedy patří k základům barbarského stylu boje.

Pokud na sobě barbar nemá žádnou nebo jen lehkou zbroj, počítá si bonus +1 k OČ. Co přesně znamená lehká zbroj, je popsáno v PPH v kapitole Boj, sekce Příprava parametrů.

Barbarský způsob boje je velmi dynamický. Bojovník v lehké zbroji je pohyblivý, dokáže v pravý čas ráně uskočit nebo se sehnout, aby mu soupeřova zbraň neškodně prošla nad hlavou, anebo lehkým pohybem do strany uhnout soupeřově bodu. S cvikem získávají barbarovy pohyby ladnost a mrštnost, a zasáhnout barbara se tak stává stále těžším.

Barbar bez zbroje nebo jen v lehké zbroji má bonus +2 k OČ.

V případě, že je oděn do střední zbroje, počítá si bonus +1 k OČ.

Barbaři si snaží cvičit své instinkty, tak aby nahradily nedostatky běžných smyslů. Jednou z mnoha nevýhod zraku je jeho nepoužitelnost za šera nebo za tmy.

Už mnoho zákeřných vrahů bylo překvapeno barbarovou pohotovou reakcí, když na něj zaútočili ze stínu. Barbar za tmy vidí jako kočka a k boji ve tmě využívá i ostatních smyslů, aby vycítil nepřítele.

Při boji za snížené viditelnosti si barbar nezapočítává žádné postihy, při boji poslepu si počítá postih, jako by bojoval za snížené viditelnosti. Používáte-li podrobnější pravidla pro světlo, má barbar postih k ÚČ o 3 menší a postih k OČ o 6 menší.

Zkušený barbarský bojovník dosáhne při boji jednoty s okolním prostředím. Dokáže tak účinně bojovat v husté džungli, po pás ve sněhu, ale třeba i ve skladišti plném poházených rozbitých beden – zkušenosti, ač nabyté většinou v divoké přírodě, dokáže využít kdekoliv. Podvědomě vnímá bojiště jako celek, a aniž by nad tím musel přemýšlet, automaticky využívá všech výhod, které mu terén poskytuje.

Barbar má bonus až +6 k BČ při hodu na boj v obtížném terénu. Tento bonus nemůže být větší než absolutní hodnota Neschůdnosti terénu.

Barbarský přístup k umění boje je drsný a přímočarý, stejně jako podmínky, ve kterých se rozvíjel. Barbarský výcvik nezahrnuje dřevěné, tupé či nějak upravené cvičné zbraně, a ochranné odění barbarů bývá žádné nebo jen minimální. I když se soupeř snaží útoky většinou jen naznačit, přesto často dojde k nejrůznějším šrámům a zraněním. Organismus bojovníka si tak už od počátku na rány zvyká a jeho tělo se pomalu učí částečně odolávat sečným, bodným i drtivým ranám. Proto se také často říká, že barbaři mají kamennou kůži (i když je to způsobeno spíše zpevněním kostí, šlach a svalů než kůže samotné).

Pokud barbar na sobě nemá žádnou zbroj, počítá si Ochranu zbroje 2. V případě, že má zbroj, zvýší se její Ochrana o 1.

Tato schopnost se vztahuje na všechna mechanická zranění včetně pádu z výšky a podobně.

Neúčinkuje proti živelným a magickým útokům. Výjimkou jsou kouzla způsobující mechanická zranění.

Nespočet hrdlořezů, lapků a zlodějů zaplatilo životem, když se snažili přepadnout spícího barbara. Může se zdát, že barbarský válečník je hluboce ponořen v říši snů, ale jeho smysly jsou ostré, stejně jako by byl při plném vědomí. Stačí jediný náznak nebezpečí, a během okamžiku je čilý a připravený bránit svůj život.

Během spánku je barbar schopen vnímat, téměř jako by byl vzhůru. To znamená, že jakmile se ke spícímu barbarovi přiblíží postava na vzdálenost +10 + stupeň archetypu, okamžitě ví o její přítomnosti a může se probudit.

Kdo někdy viděl při boji skutečně zkušeného barbarského bojovníka, potvrdí, že spíše než člověka připomínají jeho pohyby šelmu – kombinují v sobě lehkost a ladnost spolu s ohromující silou a energií. Jeho svaly jako by už samy dokázaly předvídat soupeřův útok, a rychlost, s jakou dokáže reagovat, je až neskutečná.

Barbar, který nemá žádnou zbroj, případně jen lehkou, si přičítá bonus +3 k OČ.

Jestliže je barbar oděn do střední zbroje, získá bonus +2 k OČ.

I když je barbar pevně spoután a někdo na něj útočí, může použít akci uhnutí s postihem −2 k OČ.

Barbarský způsob boje dále zoceluje jeho tělo, zvláště pokud často bojuje beze zbroje. Vojákům, kteří se s barbary střetli v boji, připadá, jako by byli nepřátelé oděni v neviditelné zbroji – prorazit jejich holou kůži je překvapivě těžké, a zbraň po jejich holém těle sklouzává jako po zbroji.

Barbar beze zbroje se může spolehnout na svou kůži, která má nyní Ochranu zbroje 4. V případě, že je oděn ve zbroji, počítá si bonus +2 k Ochraně zbroje.

Pro mnoho generací barbarů byl boj životní přirozeností a denním chlebem. Proto se u barbarských bojovníků vyvinuly neomylné válečnické instinkty a intuice, které jim umožní vcítit se do boje a přesně hodnotit bojovou situaci. Díky těmto smyslům barbar pozná, kdy je potřeba bránit se a ustupovat, a jakmile se ukáže vhodná příležitost na protiútok, dovede ji mistrně využít.

Aby mohl barbar začít používat schopnosti Sladění s bojem I–III, musí sbírat sílu po dobu +15 − stupeň archetypu. Poté už je může používat bez omezení do konce boje.

Jakmile je barbar sladěn s bojem, může si bojovou akci zvolit až poté, co si všichni hodí na boj, ale ještě předtím, než se začnou jednotlivé akce vyhodnocovat. Bohužel si takto nemůže vybrat libovolnou akci, ale pouze finty, a v dalším kole si počítá postih −3 k BČ.

Nejnebezpečnější je ten nepřítel, kterého nevidíš. V duchu tohoto válečnického úsloví trénují barbaři své bojové instinkty tak, aby byli schopni vycítit přítomnost protivníka, jenž se nachází mimo jejich zorný úhel. A není důležité, zda je to vrah číhající ve stínu nebo neviditelný čaroděj.

Barbar si nepočítá žádný postih za to, když na něj někdo útočí zezadu.

Dále je schopen do vzdálenosti +20 + stupeň archetypu barbar vycítit i neviditelného protivníka a za boj s ním se všechny postihy zmenšují o další 2. Na tuto vzdálenost objeví i postavu, která se skrývá či maskuje pomocí nějaké své zvláštní schopnosti (například ukrytý zloděj) nebo kouzla.

Sílu a energii vyzařující z bitvy dokáže zachytit většina bojovníků, kteří se jí účastní. Ale jen barbar, jenž se umí spojit s principem bitvy, dovede její sílu zachytit na dálku a určit polohu bojiště a někdy i počet válečníků oddávajících se válečnému masakru.

Díky pevnému spojení s principem bitvy dokáže barbar vycítit vzdálenou právě probíhající bitvu. Jedná se o rozšířený hod na úspěch.

Hodnoty oprav má ve své příručce uvedeny PJ. Použití schopnosti trvá dobu +8 (3 kola).

Dlouhým výcvikem a množstvím utržených ran dosáhlo tělo barbara ve schopnosti odolávat fyzickým útokům téměř dokonalosti. Zdá se až neuvěřitelné, z jak silných útoků jsou schopni vyváznout bez šrámu nebo jen s lehkým zraněním. Nezranitelnost, která se v dávných bájích a legendách často některým barbarským hrdinům přisuzuje, má patrně základ v této schopnosti.

Barbarovi jeho kůži může závidět i slon, neboť mu poskytuje Ochranu zbroje 6.

Jestliže na sobě má barbar zbroj, zvyšuje se její Ochrana o +3.

Jakmile se barbar dostane do víru boje, všechno ostatní zůstane v pozadí a jediné, co vnímá, je boj. Čas jako by se zpomalil, ale přitom rychlost toku jeho vlastních myšlenek zůstala nezměněna. Pozorně sleduje průběh šarvátky, přizpůsobuje strategii svému postavení v boji a ve vhodný okamžik mistrně načasovanou akcí zvrátí situaci ve svůj prospěch.

Jestliže je barbar sladěn s bojem (tj. má nasbíránu sílu), může si vybrat bojovou akci až poté, co si všichni hodí na boj, ale ještě předtím, než se začnou jednotlivé akce vyhodnocovat. Takto zvolenou bojovou akcí může být pouze finta.

Barbar sladěný s bojem má potřebnou převahu na finty o 1 menší, nikdy však nemůže klesnout pod 0.

Utrpení, nenávist, odvaha, zuřivost, krvežíznivost, všechny tyto aspekty mají jednoho společného jmenovatele – bitvu. A je to právě barbar, kdo se dokáže spojit s principem bitvy, vycítit ji na dálku a využít její moc ve svůj prospěch. Čím více lidí se oddává válečnému masakru, tím je moc, kterou může barbar čerpat, silnější a hrozivější.

Mnoho bojovníků si myslí, že získají moc bitvy tím, že propadnou bezhlavému běsnění, které panuje po bojišti. Opak je pravdou. Barbar přijímá moc bitvy s chladnokrevnou vyrovnaností, neoddává se svým emocím, spoléhá na své instinkty, které ho povedou bitevní vřavou, dokud nezvítězí nebo nepadne.

Síla bitvy je dána počtem bojovníků, kteří se jí účastní. S každým válečníkem účastnícím se bitvy barbarovo pouto s principem bitvy sílí a zlepšuje jeho bojové charakteristiky.

Na tomto stupni schopnosti dokáže barbar určit počet účastníků bitvy automaticky, nemusíš si tedy házet, PJ ti rovnou sdělí číslo a ty si můžeš přičíst odpovídající bonusy podle tabulky:

	Bonus k
Velikost boje	BČ	ÚČ	OČ
Méně než 6 účastníků	0	0	0
6–19 účastníků	+1	0	0
20–49 účastníků	+2	+1	0
50–499 účastníků	+3	+1	+1
500–1 499 účastníků	+4	+2	+1
1 500 a více účastníků	+5	+2	+2

Barbarovo sladění s duchem boje dosáhlo dokonalosti. Někteří protivníci, kteří stáli proti barbarovi a přežili, tvrdí, že jim četl myšlenky, jiní říkají, že musel vidět do budoucnosti. Možná mají pravdu oba tábory, možná ani jeden. Jisté je, že barbar spojený s duchem boje má dokonalý přehled o situaci, ve které se nachází, a tuto skutečnost umí v boji proti soupeři bezchybně využít.

Stejně jako u předchozích stupňů schopnosti musí být barbar sladěný s bojem, tj. musí mít nasbíránu sílu.

Při vybírání bojové akce si barbar zvolí dvě libovolné akce a obě nahlásí. Pak si hodí na boj, a až na něj přijde řada, může si jednu z nich vybrat.

Každá bitva po sobě zanechá hluboký a nesmazatelný otisk. Velké množství stop zůstane ve fyzické rovině v podobě kostí padlých bojovníků, čas od času vyoraných sedlákem na bývalém bojišti. Krvavý průběh bitvy zůstane uchován i v pamětech bývalého bojiště, a když se barbar spojí s principem bitvy, může se dozvědět mnohé o dávno zapomenuté bitvě. Barbarovo pouto s principem bitvy stále sílí a právě probíhající bitva ještě více zlepšuje jeho bojové charakteristiky:

	Bonus k
Velikost boje	BČ	ÚČ	OČ
2-5 účastníků	+1	0	0
6–19 účastníků	+2	+1	+1
20–49 účastníků	+3	+1	+1
50–499 účastníků	+4	+1	+2
500–1 499 účastníků	+5	+2	+2
1 500 a více účastníků	+6	+2	+3

Barbar však dokáže nahlédnout i do minulosti a zjistit, zda se v okolí místa, na němž stojí, nekonala bitva. Jestliže se mu povede určit i počet bojovníků, pak si při boji na místě, kde se tato bitva odehrála, může (místo bonusů za právě probíhající bitvu) počítat bonusy uvedené u druhého stupně schopnosti, bez ohledu na to, jak dávno se bitva odehrála. Pokud na stejném místě proběhlo více bitev, počítá si bonusy za tu nejnovější.

Přehled schopností babara

Stupeň archetypu	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.	10.
Boj v terénu	I	II	II	III	III	III	III	III	III	III
Mrštnost		I	II	II	III	III	III	III	III	III
Bojové instinkty			I	I	II	II	III	III	III	III
Kamenná kůže				I	I	II	II	III	III	III
Sladění s bojem						I	I	II	II	III
Žár bitvy							I	I	II	III

Ze všech bojovníků je kondotiér nejlepší taktik a stratég. Jako jediný nepřikládá samotnému boji žádný zvláštní význam, je pro něj pouze prostředkem, kterým dosahuje jiných cílů. Kondotiér se boji neoddává, neprožívá ho ani si na něm nezakládá, on ho zkrátka a dobře využívá, protože to je to, co umí nejlépe. Odměnou mu může být žold, dobyté území či prosté přežití, prostě jakákoli cena, která se mu zdá vzhledem k vynaloženým prostředkům rozumná. Jelikož zřídka považuje boj za osobní věc, raději bojuje ve skupině, a do organizace skupiny také vkládá víc úsilí než do pilování vlastní techniky. Ne že by to byla technika zanedbatelná, z řad kondotiérů se rekrutují ti nejlepší, legendární vojáci, hrdinové bitev, ochotní a schopní se prosekat i tou nejsevřenější formací nepřátelských vojsk. Pokud však má kondotiér skutečně vyniknout, potřebuje muže, se kterými by mohl spolupracovat či kterým by mohl velet. Až pak se jeho taktický um rozvine ve své plné šíři a on bude neúnavně štěkat rozkazy a udílet pokyny, dokud nebude nepřítel rozprášen na padrť. Jeho schopnost velet je obdivuhodná. Pokud uprostřed hospodské rvačky náhle skupinka opilých vagabundů vytvoří bezchybnou bojovou formaci, je téměř jisté, že se mezi ně náhodou připletl nějaký kondotiér. A co teprve když dostane k velení celou armádu! Vojáci jako by slyšeli v hlavě znít kondotiérův velitelský hlas, přestože ten se zrovna nachází na druhé straně bojiště. Je stejně schopný velitel jako voják, a i když není přímo pověřen velením, útvar, ve kterém se nachází, slaví zpravidla úspěchy. Sám přitom většinou nepotřebuje být nápadný. Ne nadarmo se říká, že pokud chcete poznat sílu kondotiéra, měli byste si pořádně prohlédnout ty, kteří bojují po jeho boku.

Boj chápe kondotiér jako bleskovou hru v šachy. Rozhoduje se stejně správně jako rychle a nějakým záhadným způsobem se nachází vždy ve správnou chvíli na správném místě. Než udeří, dá si záležet na tom, aby dostal soupeře tam, kde ho chce mít. Pro něj to není nic těžkého, většinou nedovede pochopit, proč všichni ostatní pobíhají po bojišti jako splašení. Tedy všichni, kdo nejsou s ním, abychom byli přesní. Pokud má totiž kondotiér spojence, rád je do svého precizního plánu zahrne. Někdy k tomu ani nepotřebuje mluvit, udělování rozkazů mu sice nečiní potíž, pokud je však dostatečně zkušený, nepotřebuje je. Plán, který se mu zrodí v hlavě, jako by ožíval vlastním životem a vedl i kroky jeho spolubojovníků. Je to silná výhoda. Boj je koneckonců pro kondotiéra předvídatelným mechanismem, a pokud jsou všechny součástky použity, jak se patří, lze jen stěží neuspět.

Kondotiér nejčastěji bojuje jednoruční zbraní a štítem, umí ale také dobře zacházet s tyčovými zbraněmi, jako jsou kopí, halapartna nebo obouruční řemdih. Nikdy se nezdráhá využít prakticky jakoukoli zbroj, kterou prozíravě považuje za poslední ochranu tam, kde selže um a štěstí. Kondotiérovy oblíbené zbraně nalezneš v těchto kategoriích: Palice a kyje, Sekery, Meče, Řemdihy a bijáky, Hole a kopí, Sudlice a trojzubce, Štít.

Mezi základní kondotiérské schopnosti patří umění velet skupině. Proto se budoucí velitelé už v raných počátcích svého výcviku učí rozkazy udržet pevnou morálku a disciplínu v družině, a přitom sami nepodlehnout strachu.

Družina, která slyší kondotiérův hlas, má větší šanci odolat strachu.

Podrobnější informace o schopnosti Pevné velení I–III má uvedeny ve své příručce PJ.

Každý velitel má svůj způsob jak udržet kázeň mužstva v boji. Mnoho kondotiérů se snaží ve vojácích vypěstovat důvěru v to, že následování jeho rozkazů bezpečně povede k vítězství. Někteří velitelé se sami boje účastní, aby tuto důvěru u vojáků obhájili, a jdou jim vzorem.

Jiní nemilosrdně trestají každou slabost a zbabělost, během bitvy stojí mužstvu v zádech a případné dezertéry bez milosti zabijí.

Z kondotiéra se stává schopný velitel, který dokáže dodat družině odvahu i ve velmi vypjatých situacích. Stačí, když družina na kondotiéra vidí.

Když člověk přichází denně do kontaktu s raněnými a kouká felčarům pod ruce, občas pochytí nějaké postupy. Ale přestože se kondotiér naučil některé základy první pomoci a občas se mu podaří přivést vojáka k vědomí nebo obvázat ránu, se skutečným léčitelem se nemůže rovnat.

Na prvním stupni schopnosti dovede během boje stabilizovat postavu, jež je v bezvědomí kvůli zraněním zasahujícím do posledního řádku mřížky, a zmírnit následky některých zranění. O úspěchu zákroku rozhodne následující hod:


Pokud kondotiér neuspěje ani proti obtížnosti 5, pacienta nestabilizoval a ten si navíc musí přesunout hranici ošetření na poslední zaškrtnuté políčko mřížky zranění a už nikdo jiný ho takto ošetřit nemůže. Uspěje-li proti obtížnosti 10, vrátí se pacientovi vědomí (ale dokud jeho zranění zasahují do posledního řádku mžížky, může vykonávat jen automatické činnosti). Uspěje-li proti obtížnosti 15, ošetří navíc τ (Stabilizace - 15) bodů neošetřených běžných zranění v posledním řádku mřížky (a o tentýž počet se směrem ke konci mřížky posune hranice ošetření).

Rychlým zásahem může kondotiér do konce boje zbavit postavu následků zranění, ale přitom žádné zranění nevyléčí. Když se kondotiérovi podaří postavě správně zavázat ránu, ta si může hodit, zda se jí nesnížil postih za zranění zasahující do druhého řádku mřížky, podobně jako kdyby jí zranění skutečně ubylo.

Kondotiér se může pokusit postavě obvázat každou novou ránu po již úspěšném obvázání, ale pokud v hodu neuspěje, o další úspěšné ovázání této postavy se v tomto boji již pokusit nemůže.

Každé zranění se nepříjemně podepíše na vojákově bojeschopnosti. Bohužel během boje není na dlouhé felčarské kurýrování čas a místo něj kondotiér utrhne kus obvazu, bleskově ránu obváže a pošle vojáka, pokud je toho schopen, zpět do bitvy.

Takto kondotiér dokáže ošetřit neošetřená běžná zranění.

Hoď na Kvalitu ošetření:

Padlo-li ti více než 0, kondotiér ošetřil právě tolik bodů zranění, kolik podle Tabulky zranění odpovídá Kvalitě ošetření (a o tentýž počet se směrem ke konci mřížky posune hranice ošetření). V opačném případě kondotiér nic neošetřil a pacient si musí přesunout hranici ošetření na poslední zaškrtnuté políčko mřížky zranění.

Na světě byste jen marně hledali další skupinu bojovníků, která se dokáže v boji sladit jako kondotiéři. Vojenský výcvik a dril učí kondotiéry vzájemné spolupráci a jak krýt svého druha v boji.

Bojují-li kondotiéři bok po boku a mají-li všichni Sehranost alespoň na prvním stupni, mohou použít svou vlastní obranu (jinou než uhnutí) na vykrytí rány mířené na jiného kondotiéra.

Kondotiér může vykrýt útok vedený na spolubojovníka, který je v dosahu délky jeho vlastní zbraně. To, že použije svou vlastní obranu na krytí spolubojovníka, musí ohlásit dříve než si cíl útoku hodí na obranu. Útočník pak musí místo na zamýšlený cíl útočit na jeho ochránce, podobně jako při bojové akci Krytí spolubojovníka uvedené v PPH.

Pokud je v družině více kondotiérů, nesmějí se domlouvat o tom, kdo bude cíl krýt. V případě, že bude jeden útok vykrývat více kondo­tiérů, budou si postupně všichni házet, dokud některý z nich útok nezablokuje. Na pořadí se mohou domluvit. Když kondotiér vyhlásí krytí spolubojovníka a to není využito, je stejně vyčerpáno se všemi důsledky (kondotiér přišel o útok, pokud v tomto kole ještě neútočil).

Kondotiéři s touto schopností automaticky poznají, zda je jiný bojovník také rozvinut v archetypu kondotiér a na jakém stupni se nachází.

Když vojáci stojí proti několikanásobné přesile a vidí, jak jejich spolubojovníci padají po desítkách k zemi, jejich mysl zatemní strach a začnou propadat panice. Avšak když už se ­situace zdá bezvýchodná, ozve se vojákům v hlavě hlas. Známý velitelský hlas, který z myslí bojovníků nekompromisně vykáže strach a navrátí jim odvahu.

Pod kondotiérovým vedením se i z řadových vojáků stávají hrdinové schopní ustát nejhorší noční můry. A ani nemusejí na kondotiéra vidět nebo ho slyšet. Stačí pouhé pomyšlení na to, že jim velí.

Kondotiér je výtečný pozorovatel a velmi dobře se vyzná ve vojenské psychologii. Pozorně sleduje chování a jednaní členů nepřátelské skupiny. Všechny informace pečlivě zváží a hned je mu jasné, kdo má moc napáchat jeho mužstvu největší škody.

Hoď, abys určil, zda se kondotiérovi povedlo určit nejnebezpečnějšího nepřítele ve skupině. Hod na odhad úmyslů se provádí před hodem na boj, ještě před výběrem akcí.

Bohužel kondotiér nedokáže určit, proč je zvolený nepřítel nejnebezpečnější. PJ, který tě bude o nejnebezpečnější postavě informovat, postupuje podle následujících kritérií:

Nejnebezpečnější je ten nepřítel, který může družině v následujícím kole nejvíce ublížit.

Všeobecně můžeme říci, že nejnebezpečnějším nepřítelem je ten s nejvyšší úrovní, ale to často nemusí být pravda, především záleží na dané situaci. Například, bojuje-li družina proti skupině nájemných vrahů, většina postav bude považovat za nejnebezpečnějšího vůdce nepřátelské bandy. Za normálních okolností by měli pravdu, ale kondotiér upozorní na nenápadnou postavu vzadu, které zatím nikdo jiný z družiny nevěnoval pozornost. Hraničář věří kondotiérově instinktu, vystřelí po postavě z luku, a ta se skácí k zemi.

Z pohledu PJ vypadala situace následovně: Vůdce vrahů měl sice nejvyšší úroveň, ale theurg, připravující zaklínadlo, měl úroveň pouze o jedna nižší. Během několika kol by dokončil paralyzující kouzlo a vrazi by bezbrannou družinu chladnokrevně podřezali.

Kondotiér zažil stovky bitev, viděl mnoho zranění a operací. Také měl spoustu příležitostí nechat si od felčarů osvětlit pokročilé léčebné techniky sešívání ran. Ty si upravil po svém a nyní dokáže sešít ránu ve velmi krátké době – na úkor kvality. Když chce kondotiér léčit velká sečná nebo bodná zranění, hoď na Kvalitu ošetření:

Padlo-li ti více než 0, kondotiér postiženému zmírnil velké sečné nebo bodné zranění o tolik bodů, kolik podle Tabulky zranění odpovídá Kvalitě ošetření.

Jestliže jsi hodil 0 a méně, kondotiér žádné zranéní nezmírnil a pacient musí přesunout hranici ošetření na poslední zaškrtnuté políčko mřížky zranění.

Měsíce tvrdého vojenského výcviku vštěpily kondotiérům zásady boje ve skupině. Díky tomu dokážou kondotiéři své schopnosti dokonale kombinovat a získávat tak výraznou výhodu v boji.

Kondotiér se schopností Sehranost II může jinému kondotiérovi se stejnou schopností poskytnout bonus k BČ za cenu toho, že si sám bude počítat postih o stejné hodnotě.

Bojovník nemůže přijmout ani nabídnout bonus větší, než je jeho stupeň archetypu kondotiér −3. Více kondotiérů může poskytnout bonus jednomu jedinému kondotiérovi, ovšem za podmínek uvedených výše. Stejně tak může jeden kondotiér svůj bonus rozdělit a podpořit několik spolubojovníků.

Dobrou strategií proti nepříteli je přesné odhadnutí jeho plánů a cílů. Kondotiér se dokáže podívat na situaci ze strany svých nepřátel, řádně ji prozkoumat a zhodnotit, a podle toho zvolit nejvhodnější taktiku dalšího postupu.

Po úspěšném hodu dokáže kondotiér určit, jak jsou jednotliví nepřátelé nebezpeční (určí jejich pořadí podle nebezpečnosti a dokáže jejich nebezpečnost porovnat s nebezpečností členů své družiny), ale nebude znát jejich číselné charakteristiky. Jde o rozšířený hod na úspěch. Tímto hodem zároveň určuje, zda uspěl ve schopnosti Odhad úmyslů nepřátel I.

Každý velitel musí mít velmi dobrý přehled o svých mužích. Zná jejich bojové přednosti a slabiny, ví, co od nich může v boji čekat. Díky tomu dokáže mistrně předvídat jejich další kroky v boji a zahrnout je do svých taktických plánů.

Kondotiér má přehled o možnostech svých spolubojovníků a ví, jakou bojovou akci si zvolili. Každý z hráčů prozradí hráči kondotiéra svou naplánovanou bojovou akci.

Bohužel se s nimi o tuto informaci nemůže podělit, ostatní si stále vybírají akce bez ohledu na to, co nahlásili spoluhráči. Jedině sám kondotiér si může vybrat bojovou akci jako poslední, podle toho, co si zvolili ostatní.

Jestliže je v družině více kondotiérů s touto schopností, volí si své akce postupně (od kondotiéra s nejnižším stupněm) a sdělují je ostatním kondotiérům.

Roky strávené společně na různých taženích a bitvách rozvinuly oddíl kondotiérů natolik, že připomíná živoucí organismus.

Všichni kondotiéři bojující bok po boku, kteří ovládají Sehranost III, mohou vytvořit speciální bojový oddíl. Nejdříve musejí zvolit svého vůdce. Tím bude bojovník s nejvyšším stupněm archetypu kondotiér, v případě rovnosti bojovník s vyšší úrovní. Oddíl musí mít nejméně dva a nejvýše tolik členů, kolik je hodnota vůdcova stupně archetypu kondotiér. Pak si všichni členové budou počítat bonus k BČ, který je o 3 menší než nejvyšší stupeň archetypu kondotiér v bojovém oddíle.

Ne každé město a vesnice si může dovolit platit stálou vojenskou posádku – pak je ochrana města v rukou jeho obyvatel. Bohužel nepřítel se objeví v nejméně očekávanou dobu a jediný, kdo dokáže situaci zachránit, je kondotiér. Jedním z prvních úkolů, které na něj čekají, je zajištění výzbroje a výstroje pro čerstvě zbudovanou armádu.

Kondotiér dokáže obstarat vojenskou výstroj se slevou 30 % do doby +102 − stupeň archetypu kondotiér. Vojenskou výstrojí se rozumí libovolná zbroj, zbraň a štít. Takové výstroje může kondotiér sehnat libovolné množství – jediným limitem jsou finanční možnosti.

Za každým bojem se skrývá motiv, a jakmile se ho kondotiérovi podaří odhalit, mnohem lépe se mu rozhoduje o dalším postupu. Ví, že když člověk bojuje pro pomstu nebo ze žárlivosti, bude útočit až do posledních sil, na rozdíl od lapků v lese, kteří kvůli několika zlaťákům život obětovat nebudou. Po úspěšném hodu umí kondotiér určit, s jakým úmyslem na družinu nepřátelé zaútočili. Jedná se o rozšířený hod na úspěch, který předchází hodu na boj a výběru akcí.

Bitvu můžeme přirovnat ke hře v šachy. Kondotiér je šachovým velmistrem, bojiště šachovnicí a vojáci figurami. Ale tím podobnost končí, protože s každou vyřazenou figurou zemře člověk, bitva nekončí přátelským podáním ruky a poplácáním po rameni, ale pohřbíváním figur. Proto musí kondotiér hrát velmi svědomitě a své bojovníky v boji podpořit.

Kondotiér může určitému počtu (3 × stupeň archetypu kondotiér) postav poskytnout bonus k BČ za cenu toho, že si sám bude počítat stejný postih k vlastnímu BČ. Bonus, který takto postavy od kondotiéra získají, nesmí být větší než stupeň archetypu kondotiér.

Kondotiér nemůže pomocí této schopnosti poskytnout bonus k BČ jinému kondotiérovi, který Velitelství II v tomtéž kole používá.

Použití schopnosti Velitelství II musí kondotiér nahlásit před hodem na boj. Velitelství se vztahuje pouze na postavy, jež kondotiéra slyší.

Dobrý velitel musí mít dokonalý přehled o schopnostech svého vojska, předpovídat každý krok nepřítele, bezchybně analyzovat situaci a učinit stovku rozhodnutí během několika málo chvil. A nejen to – i příprava vojska na boj je jedním z klíčových faktorů, které rozhodnou o vítězství či prohře. Nejlépe se projeví kondotiérovy vůdcovské schopnosti, musí-li vycvičit a vybavit tlupu vesničanů ve vojáky, schopné čelit nepříteli a ochránit svou domovinu.

Po výcviku, který trval po dobu alespoň +102 − stupeň kondotiéra, se naučí postava schopnosti Sehranost I. Výcvik jedné postavy stojí 50 zl a postava se jej musí účastnit celou dobu bez přerušení.

Kondotiér může najednou trénovat nejvýše 50 osob.

Po mnoha vybojovaných bitvách si je kondotiér bezpečně jist, že dokonale sladěné mužstvo si hravě poradí i s několikanásobnou přesilou. Proto se z družiny pod kondotiérovým vedením stane sehraný oddíl, který ví o každém kroku svého spolubojovníka a této skutečnosti umí v boji velmi dobře využít.

Kondotiér dokáže jakoby telepaticky předávat informace, týkající se bojových akcí ve družině, svým spolubojovníkům. To znamená, že všichni členové družiny mají ještě před hodem na boj přehled o tom, co budou dělat ostatní členové družiny a jaké si zvolili bojové akce.

Hráči tedy nemusejí volit své bojové akce nezávisle na ostatních, ale mohou je vzájemně korigovat. Počet postav, kterým může kondotiér najednou předávat informace, je 7 × stupeň archetypu.

Staré úsloví praví: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“ A pro kondotiérovy muže to platí dvojnásob. Jen pevná ruka, vojenská disciplína a dril udělají schopného vojáka z každého muže, ať už to byl sedlák, švec nebo vesnický pobuda.

Kondotiér naučí po tvrdém výcviku, který trval dobu +95 (12 dní), až 50 postav schopnost Sehranost II. Výcvik jedné postavy stojí 100 zl a každá z nich již předtím musela ovládat schopnost Sehranost I. Postava nesmí výcvik přerušit, jinak by musela začít znovu od začátku. Bonus k BČ, který takto vycvičená postava může přijmout nebo nabídnout, je maximálně +2.

Bojové finty tvoří důležitou skupinu schopností bojovníka. Zatímco schopnosti archetypů je možné využít jen v některých situacích, finty jsou v boji takřka univerzální, a bojovník jich proto využívá celkem často.

Finty jsou bojové akce jako každé jiné a platí pro ně stejná pravidla. Bojovník si volí fintu před hodem na boj a spolu s výběrem musí určit i její cíl. V některých případech může být cílů více.

Většina fint vychází z bojové akce útok zblízka, případně ze střeleckého útoku. Počet obran odpovídá bojové akci, z níž finta vychází. Případné odlišnosti jsou uvedeny v popisu fint.

Jak už víš, bojovník se na každé úrovni naučí dvě nové finty a obě z nich musí být z jeho oblíbených zbraňových kategorií. Finty jsou proto rozděleny do skupin právě podle kategorií zbraní a bojovník může provést fintu pouze se zbraní z příslušné kategorie.

Název: Každá finta je uvedena svým názvem.

Potřebná převaha: K úspěšnému provedení finty musí bojovník nad soupeřem získat určitou převahu, která je uvedena v této kolonce. Některé obranné finty převahu nevyžadují a místo čísla je zde uvedena pomlčka.

Předpoklady: Určité finty kladou na úspěšné provedení i jiné podmínky než dostatečnou převahu. Například vyžadují obouruční držení zbraně nebo to, aby soupeř používal štít. Obzvláště silné finty kladou podmínku i na stupeň nějakého archetypu. Všechny tyto i jiné požadavky jsou shrnuty právě u kolonky Předpoklady. Pokud je v Předpokladech uvedeno například „4. stupeň archetypu“, znamená to, že bojovník musí být aspoň na 4. stupni v některém z archetypů, do jejichž oblíbené zbraňové kategorie finta patří.

Následuje krátký kurzívou napsaný ilustrační text a za ním pravidlový popis finty.

Seznam obsahuje několik desítek fint, které jsou rozděleny podle příslušných zbraňových kategorií do jedenácti skupin.

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: obě ruce volné

Aby mohl bojovník úspěšně škrtit protivníka, musí na něj získat Odkrytí alespoň 8. Následně provede útok na hlavu. Bojovník bude protivníka rdousit, dokud ho neuvolní nebo se protivník nevymaní z jeho sevření. Škrcení je automaticky přerušeno, pokud si bojovník v následujícím kole zvolí jinou bojovou akci.

V každém kole škrcení postupuj jako při útoku zblízka, ale při výpočtu zranění si protivník nebude počítat Ochranu zboje. Pokud se protivník ubrání, je škrcení přerušeno.

Během škrcení se bojovník může bránit pouze uhnutím s postihem −3 k OČ.

Škrcený protivník si počítá postih −3 k BČ, ÚČ a OČ. Proti škrtícímu se může bránit jen uhnutím.

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: obě ruce volné

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: protivník leží nebo sedí na zemi

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: jedna ruka volná na jedno oko, obě ruce volné na obě oči

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: dýka v jedné ruce a druhá ruka volná

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 7

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: 4. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: protivník používá štít

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 3

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 1 proti každému protivníku

Předpoklady: 7. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 5

Předpoklady: 7. stupeň archetypu, protivník používá štít

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: 8. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 3

Předpoklady: protivník je oděn ve zbroji s Ochranou aspoň 4

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: protivník je ozbrojen, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: 7. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 2 proti každému protivníku

Předpoklady: 8. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: –

Předpoklady: protivník je oděn ve zbroji s Ochranou nejvýše 4

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: protivník je ozbrojen

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: protivník používá štít

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Finta se provádí jako útok zblízka. Je-li touto fintou způsobeno velké zranění, zvyšuje se Velikost takto vzniklého krvácení o 1.

Potřebná převaha: –

Předpoklady: 6. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 1 proti každému protivníku

Předpoklady: 7. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 8

Předpoklady: 9. stupeň archetypu, protivník je muž

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 1 proti každému protivníkovi

Předpoklady: 5. stupeň archetypu, obouruční držení zbraně

Potřebná převaha: 8

Předpoklady: 7. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: 8. stupeň archetypu

Potřebná převaha: –

Předpoklady: 9. stupeň archetypu

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 3

Předpoklady: dva protivníci stojí ve vzdálenosti větší než 2 m od bojovníka, ale vzájemně od sebe nejsou dál, než je délka bojovníkovy zbraně.

Potřebná převaha: 3

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: pouze kopí

V případě, že bojovník kopí nevytáhl, má další šanci v následujícím kole, ale musí si zvolit bojovou akci vyjmutí předmětu a hod na vytažení opakovat. Kopí, které je zaseknuté v protivníkovi, mu přidává tolik bodů zranění jako původní útok zmenšeno o 6, nejméně však 1 bod. Takto způsobené zranění bude přibývat vždy na konci kola. V kole, kdy je kopí vytaženo, již zranění nepřibude. Kromě zranění má postižený také postih –1 k BČ a ÚČ. Kopí si může, počínaje kolem následujícím po zabodnutí, vytrhnout i postižený podle stejných pravidel, jako by to dělal útočník, jen obtížnost se zvyšuje na 15.

Potřebná převaha: –

Předpoklady: Jezdectví 3. stupeň

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: pouze kopí, protivník používá štít

Potřebná převaha: –

Předpoklady: 6. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: 8. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 1

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: protivník leží na zemi

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: protivník používá štít

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: 7. stupeň archetypu

Potřebná převaha: 6

Předpoklady: 7. stupeň archetypu

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: 6. úroveň archetypu

Potřebná převaha: 2

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: 8. stupeň archetypu

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Potřebná převaha: –

Předpoklady: –

Potřebná převaha: 4

Předpoklady: –

Pokud bojovník nezasáhl protivníka, neboli bojovníkův hod na útok není větší než protivníkův hod na obranu, můžeš hodit znovu, ale počítej parametry druhé zbraně. Protivník podruhé na obranu nehází, uplatní právě použitý výsledek.

Potřebná převaha: 1 proti každému protivníku

Předpoklady: 6. stupeň archetypu

Žádný z vynálezů v historii lidstva nezaměstnal lidský důvtip tak jako zbraně. Mnoho mistrů kovářů zasvětilo celý svůj život a um tomu, aby dokázali vyrobit nebezpečnější, zákeřnější a vražednější chladné zbraně.

Ale zbraň sama o sobě žádnou mocí nevládne, skutečně nebezpečnou se stane až v rukou ošlehaného válečníka, jenž dokáže plně využít její vražedný potenciál. Proto by ani příručka bojovníka nemohla být kompletní bez chladných zbraní, kterými bude bojovník porážet své nepřátele.

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny parametry zbraní pro boj zblízka tak, aby je bylo možno využít například při použití vrhacích fint.

Všechny zbraně v této tabulce spadají do kategorie vrhací zbraně.

Mnoho let tvrdých bojů řádně zocelí každého válečníka. Bojovník, který se pečlivě stará o svou fyzickou kondici, brzy silově vyroste z tabulky zbraní uvedené v PPH a jeho síla zůstane nevyužita.

Pro bojovníky s rozvinutou silou, a nejen pro ně, vyrábějí mistři kováři chladné zbraně, jež plně zaměstnají jejich svaly.

V níže uvedené tabulce je pro každou kategorii připraveno několik zbraní pro válečné veterány.

Pokud si nejsi s něčím jistý, v hlavě ti hlodá otázka, na jazyk se ti dere "no jo, ale co když...", podívej se na rpgforum. Lidí, co ti pomůžou, je tam dost. A taky je tam spousta otázek už rozebraných. Hrrr na ně!

Něco ti v pravidlech bojovníka chybí? Nebo přebývá? Napadl tě zlepšovák? Popiš nám tvůj nápad v sekci na rpgforu.

My už ti klid vrátíme.

Každý střípek nám pomůže zlepšit pravidla a zážitek z DrD+. Díky Ti.

A to je konec... Co? Kdepak, to je začátek. Vzhůru za dobrodružstvím!